Když Lucka začínala, nebyla to studentka, která by angličtinu neznala. Ve škole se ji učila jako mnoho dalších studentů. Znala slovíčka, zvládala úkoly a rozuměla tomu, co se po ní chce. Přesto jí něco chybělo.

Chyběla jí příležitost mluvit.

„Ve škole moc nemluvíme,“ řekla mi během našeho závěrečného rozhovoru. A právě v této jednoduché větě se skrývá zkušenost mnoha studentů. Učí se jazyk několik let, ale jen málokdy dostanou prostor skutečně ho používat.

Na začátku měla pocit, že ne vždy najde správná slova. Někdy věděla, co chce říct, ale nevěděla, jak to převést do angličtiny. Někdy si nebyla jistá, jestli je její věta správně. A někdy bylo jednodušší raději nemluvit vůbec.

Během roku jsme spolu vedly desítky rozhovorů. Nejen o angličtině, ale také o životě, škole, zkušenostech, snech, radostech i výzvách. Angličtina se postupně stala nástrojem, ne cílem. Přestala být předmětem a začala být prostředkem komunikace.

Největší změna nepřišla najednou. Nebyl to jeden okamžik ani jedna lekce. Byl to součet malých kroků. Každý týden o trochu více odvahy. Každý týden o trochu delší odpověď. Každý týden o trochu více důvěry ve vlastní schopnosti.

Když jsem se jí po roce zeptala, na co je nejvíce pyšná, odpověď přišla okamžitě.

„Na to, že jsem se rozmluvila.“

Nebyla pyšná na počet naučených slovíček. Nebyla pyšná na gramatická pravidla. Byla pyšná na to, že začala mluvit.

A právě tehdy jsem si uvědomila, jak často dospělí podceňují význam této změny. Rozmluvit se totiž neznamená jen používat cizí jazyk. Znamená to najít odvahu být slyšet. Vyjádřit vlastní názor. Nebát se udělat chybu.

Postupně se začalo měnit i její sebevědomí. Sama si všimla, že ve škole reaguje jinak než dříve. Když přišla příležitost mluvit anglicky, nebyla už tak nejistá. Nemusela dlouho přemýšlet nad každou větou.

Pak vyslovila větu, která se mi z celého rozhovoru zapsala do paměti nejvíce.

„Byla jsem si jistější. Věděla jsem, co chci říct.“

Možná právě tato věta nejlépe vystihuje celý její příběh.

Protože skutečným cílem vzdělávání není zapamatovat si více informací. Skutečným cílem je získat jistotu používat to, co už umíme.

Během roku si Lucka také uvědomila něco důležitého sama o sobě. Naučila se více věřit vlastním schopnostem. Přestala zůstávat jen u jednoduchých slovíček a začala zkoušet nová. Přestala čekat na dokonalost.

„Není důvod se toho bát. Prostě to zkusit.“

To už nebyla rada pouze pro angličtinu. To byla životní zkušenost.

Velkou roli na její cestě hrály také příběhy. Story Books ji bavily, protože neobsahovaly jen jazyk. Obsahovaly myšlenky. Témata. Situace, ve kterých se člověk mohl poznat. Díky nim se neučila pouze angličtinu. Učila se přemýšlet, vyjadřovat názory a hledat vlastní odpovědi.

Když jsem ji na konci požádala, aby celý rok popsala třemi slovy, chvíli přemýšlela.

Pak odpověděla:

„Posun. Zábava. Seberozvoj.“

A možná není potřeba dodávat nic dalšího.

Protože příběh Lucky není jen příběhem o angličtině.

Je to příběh o studentce, která na začátku věděla anglicky více, než si myslela.

A na konci roku už tomu začala věřit i ona sama.

Dnes totiž neříká:

„Umím víc slovíček.“

Dnes říká:

„Vím, co chci říct.“

A to je možná ten nejdůležitější krok na cestě k sebevědomé komunikaci.

ROZHOVOR S LUCKOU, studentkou gymnázia

Ohlédnutí za rokem s ASPINTOA

Šárka: Na co jsi za tenhle rok nejvíc pyšná? Myslím teď v souvislosti s angličtinou a našimi hodinami.

Lucka: Co se týče angličtiny, asi na to, že jsem se víc rozmluvila. Ve škole moc nemluvíme a nemám úplně možnost vystupovat a říct, co chci. Někdy mi přijde, že nemám dostatečnou slovní zásobu nebo nevím, jak to zformulovat do věty. Takže asi nejvíc jsem pyšná na to mluven

Šárka: Co pro tebe bylo během roku největší výzvou?

Lucka: Možná někdy slovíčka znamenají, když nebyla nikde napsaná a byla jen poslechově. To pro mě bylo nové.

Šárka: Co dnes dokážeš v angličtině, co jsi před rokem neuměla?

Lucka: Určitě mám větší slovní zásobu. A taky to vystupování v angličtině a schopnost mluvit delší dobu.

Šárka: Jak se během roku změnilo tvoje sebevědomí při mluvení anglicky?

Lucka: Za mě asi hodně. Vidím to třeba ve škole. Na konci roku jsme víc mluvili a byla jsem si jistější. Věděla jsem, co chci říct.

Šárka: Kdy ses během našich hodin cítila nejúspěšnější?

Lucka: Nemám jednu konkrétní hodinu. Spíš mám pocit, že každou hodinu jsem se někam posunula. Jsem za to ráda. Nemám jednu věc, na kterou bych byla nejvíc pyšná, ale vidím ten postupný progres a že se postupně zlepšuju.

Šárka: Která aktivita ti pomohla zlepšit se nejvíc? Wordeso, Dialogis, Grammax, Infity, Story Books nebo 4D témata?

Lucka: Možná Story Books, protože mě bavily. Přijde mi, že jsou zajímavé pro studenty a člověk si je dobře zapamatuje.

Šárka: A proč právě Story Books?

Lucka: Přijde mi, že jsou zajímavé a zároveň tam jsou témata, která člověku něco dají do života.

Šárka: Co tě na našich hodinách bavilo nejvíc?

Lucka: Asi ta konverzace. To stálé mluvení. Nemám moc příležitostí mluvit anglicky s někým, takže právě tohle mě bavilo.

Šárka: O čem by ses chtěla v budoucnu učit nebo mluvit víc?

Lucka: Nemám jedno konkrétní téma. Spíš mě baví ten celkový posun a různé pohledy na věci.

Šárka: Kde na sobě cítíš největší posun?

Lucka: Možná když jsme dělali ta slovíčka rozdělená podle úrovní. Tam vidím, kde jsem. Můžu si říct, že některá slovíčka z vyšší úrovně už používám. A zároveň vidím, která ještě nepoužívám a kam se můžu posunout.

Šárka: Co bych měla určitě zachovat v hodinách pro další studenty?

Lucka: Asi Story Books. Ty mě bavily a fungovaly. Ale vlastně si myslím, že všechno dohromady vytvořilo ten posun.

Šárka: Kdybys mohla změnit jednu věc na našich hodinách, co by to bylo?

Lucka: Asi mě nic nenapadá.

Šárka: Nevadí ti, že nikdy přesně nevíš, co budeme dělat?

Lucka: Ne. Je to fajn. Nemůžu se na to připravit dopředu, takže přemýšlím v daném okamžiku. Neřeším to předem a prostě to dělám na místě.

Šárka: Co ses během tohoto roku naučila sama o sobě?

Lucka: Asi to, že si mám věřit. Dokázala jsem si, že tu angličtinu umím a že se v ní umím posouvat, když chci. Nemusím se bát. Nemusím zůstávat jen u základních slovíček. Můžu zkusit i těžší věci. Není důvod se toho bát.

Šárka: Kdybys měla popsat náš společný rok třemi slovy, jaká by to byla?

Lucka: Posun. Zábava. Seberozvoj.

Šárka: Byla nějaká hodina, která tě nebavila?

Lucka: Asi ne. Někdy jsem měla špatný den, protože mám v úterý odpolední vyučování a vracím se pozdě domů. Ale spíš mě naše hodiny vždycky nakoply. Bavilo mě to a těšila jsem se na ně.

Šárka: Jakou radu bys dala studentovi, který začíná s angličtinou?

Lucka: Nebát se a mluvit. Když je možnost, tak mluvit, mluvit a mluvit. I když budou gramatické chyby. Člověk si je postupně uvědomí a zlepší se. Nemá smysl nemluvit jen proto, že udělám chybu. Když něco neumím, tak to zkusím, někdo mě opraví a příště to bude lepší.

LUCKA – TRANSFORMACE

PŘED

1. Málo příležitostí mluvit

„Ve škole moc nemluvíme.“

Lucka měla angličtinu ve škole, ale neměla prostor ji skutečně používat.

2. Nedostatek sebevědomí

„Nevěděla jsem, jak to zformulovat do věty.“

Nešlo o to, že by angličtinu neuměla.

Problém byl:

• nejistota,
• strach z chyby,
• pomalé formulování myšlenek.

3. Omezená slovní zásoba

„Někdy nemám tu slovní zásobu.“

Znala základní slova, ale chyběla jí schopnost vyjádřit složitější myšlenky.

4. Strach vystoupit

„Neměla jsem možnost vystupovat.“

Nešlo jen o angličtinu.

Šlo o schopnost:

• mluvit,
• reagovat,
• vyjádřit vlastní názor.

CESTA

Co se dělo během roku

Pravidelná konverzace

Lucka začala:

• mluvit každou hodinu,
• reagovat bez přípravy,
• přemýšlet přímo v angličtině.

Story Books

Neučila se izolovaná slovíčka.

Mluvila o:

• životě,
• emocích,
• zkušenostech,
• příbězích.

Bezpečné prostředí

Mohla:

• dělat chyby,
• zkoušet nová slova,
• mluvit o sobě.

Bez hodnocení.

Sebereflexe

Postupně si začala uvědomovat:

„Já tu angličtinu vlastně umím.“

To je zásadní moment.

PO

1. Větší sebevědomí

„Byla jsem si jistější.“

2. Umím říct, co chci

„Věděla jsem, co chci říct.“

Ne:

• znám víc gramatiky

Ale:

Umím vyjádřit svoje myšlenky.

3. Delší mluvení

Před:

• krátké odpovědi

Po:

• delší souvislé vyjadřování

4. Rozšířená slovní zásoba

„Používám slovíčka z vyšších úrovní.“

Vidí vlastní progres.

5. Přestala se bát chyb

„Není důvod se toho bát.“

Tohle je obrovská změna myšlení.

6. Naučila se věřit sama sobě

Nejsilnější osobní výsledek:

„Dokázala jsem si, že tu angličtinu umím.“

JEDNOU VĚTOU

PŘED

„Znám angličtinu, ale bojím se mluvit.“

PO

„Vím, co chci říct, a nebojím se to říct anglicky.“

ASPINTOA TRANSFORMACE

OD

• pasivní znalosti
• nejistota
• krátké odpovědi
• strach z chyb
• omezená slovní zásoba

PŘES

• pravidelné konverzace
• Story Books
• bezpečné prostředí
• osobní rozvoj
• postupný progres

K

• sebevědomé komunikaci
• delšímu mluvení
• bohatší slovní zásobě
• větší odvaze
• schopnosti vyjádřit vlastní myšlenky

LUCKA

Strach → Mluvení → Sebevědomí → Sebedůvěra