Mnoho studentů tráví roky učením slovíček a gramatiky. Učí se seznamy, procvičují časy a snaží se zapamatovat pravidla. Přesto mají pocit, že jednotlivé části do sebe úplně nezapadají.

Podobnou zkušenost měla i Katka.

Když se ohlíží za uplynulým rokem, jako první zmiňuje nová slovíčka. Právě slovní zásoba pro ni byla největší výzvou i největším pokrokem zároveň. Postupně si začala budovat jistotu a objevovala nová slova, která jí umožňovala lépe vyjadřovat vlastní myšlenky.

Zajímavé však je, že když mluvila o tom, co jí během roku pomohlo nejvíce, nevracela se pouze ke slovíčkům. Mluvila o tématech. O rozhovorech. O příbězích.

„Nikdy nevím, s čím přijdeš, a pak jsem schopná o tom mluvit.“

Právě v této větě se skrývá podstata jejího pokroku.

Nejde o to naučit se jedno téma nazpaměť.

Jde o schopnost přemýšlet, reagovat a komunikovat i tehdy, když člověk neví, co přijde.

Velkou roli na této cestě hrály Story Books. Katku bavily, protože byly jiné. Nové. A díky rytmu a rýmům si je snadněji pamatovala.

Možná nejzajímavější odpověď však přišla ve chvíli, kdy měla popsat naše společné hodiny jedním slovem.

Neřekla gramatické.

Neřekla náročné.

Neřekla efektivní.

Řekla:

„Lidské.“

A možná právě v tom je skutečná síla vzdělávání.

Když se student necítí jako někdo, kdo musí splnit další úkol.

Ale jako člověk, který může růst vlastním tempem, objevovat nové souvislosti a postupně skládat jednotlivé části jazyka dohromady.

Na konci roku dala novým studentům jednoduchou radu:

„Neučte se jen slovíčka a časy. Učte se dávat věty dohromady.“

Protože skutečný jazyk nevzniká ze seznamu slov.

Vzniká ve chvíli, kdy začneme jednotlivé části spojovat do smysluplné komunikace.

Ohlédnutí za rokem s ASPINTOA

Otázka: Na co jsi za tenhle rok nejvíc pyšná?

Katka: Asi na nová slovíčka v B1.

Otázka: Co bylo pro tebe během roku největší výzvou?

Katka: Asi právě ta nová slovíčka

Otázka: Jak se během roku změnilo tvoje sebevědomí při mluvení anglicky?

Katka: Myslím si, že je to lepší. Trošku jsem se v tom zlepšila, třeba jak čteme knížky.

Otázka: Kdy ses během hodin cítila nejúspěšnější?

Katka: Mám ráda různá témata. Nikdy nevím, s čím přijdeš, a pak jsem schopná o tom mluvit. Třeba podmořský svět.

Otázka: Která aktivita ti pomohla nejvíc?

Katka: Asi Wordeso.

Otázka: Co tě na našich setkáních bavilo nejvíc?

Katka: Asi to, že je to takové lidské. Není to jen o tom, že něco musím umět. Učím se to takovou dobrou, lidskou cestou. Je to zajímavé.

Otázka: O čem by ses chtěla učit víc?

Katka: Asi mě nic konkrétního nenapadá.

Otázka: Co bych měla určitě zachovat pro další studenty?

Katka: Story Books.

Otázka: Proč právě Story Books?

Katka: Je to něco nového a hezky se to rýmuje.

Otázka: Co ses během roku naučila sama o sobě?

Katka: Asi lépe zvládat anglické časy.

Otázka: Kdybys měla popsat náš rok třemi slovy?

Katka: Naučný. Zábavný. Lidský.

Otázka: Jakou radu bys dala novému studentovi?

Katka: Aby se neučil jen slovíčka a časy, ale učil se dávat věty dohromady.

HIGHLIGHTS

Největší bolest

Nová slovíčka.

Katka se během celého rozhovoru opakovaně vrací ke slovní zásobě.

Největší výhra

„Nevím, s čím přijdeš, a pak jsem schopná o tom mluvit.“

To je velmi silná věta.

Nejde o znalost tématu.

Jde o schopnost komunikovat o různých tématech.

Největší ocenění

„Je to lidské.“

Tohle není jazyková zpětná vazba.

To je zpětná vazba na prostředí a vztah.

Story Books

Katka si zapamatovala:

„Je to něco nového a hezky se to rýmuje.“

To je přesně důvod, proč si děti příběhy pamatují.

TRANSFORMACE

PŘED

• slovíčka odděleně
• časy odděleně
• učení po částech
• nejistota v používání

CESTA

• Wordeso
• Story Books
• různá témata
• rozhovory
• čtení

PO

• větší slovní zásoba
• lepší práce s časy
• schopnost mluvit o různých tématech
• spojování slov do vět
• větší jistota

KATKA

UČENÍ → POROZUMĚNÍ → PROPOJOVÁNÍ → KOMUNIKACE