
Mnoho studentů tráví roky učením slovíček a gramatiky. Učí se seznamy, procvičují časy a snaží se zapamatovat pravidla. Přesto mají pocit, že jednotlivé části do sebe úplně nezapadají.
Podobnou zkušenost měla i Katka.
Když se ohlíží za uplynulým rokem, jako první zmiňuje nová slovíčka. Právě slovní zásoba pro ni byla největší výzvou i největším pokrokem zároveň. Postupně si začala budovat jistotu a objevovala nová slova, která jí umožňovala lépe vyjadřovat vlastní myšlenky.
Zajímavé však je, že když mluvila o tom, co jí během roku pomohlo nejvíce, nevracela se pouze ke slovíčkům. Mluvila o tématech. O rozhovorech. O příbězích.
„Nikdy nevím, s čím přijdeš, a pak jsem schopná o tom mluvit.“
Právě v této větě se skrývá podstata jejího pokroku.
Nejde o to naučit se jedno téma nazpaměť.
Jde o schopnost přemýšlet, reagovat a komunikovat i tehdy, když člověk neví, co přijde.
Velkou roli na této cestě hrály Story Books. Katku bavily, protože byly jiné. Nové. A díky rytmu a rýmům si je snadněji pamatovala.
Možná nejzajímavější odpověď však přišla ve chvíli, kdy měla popsat naše společné hodiny jedním slovem.
Neřekla gramatické.
Neřekla náročné.
Neřekla efektivní.
Řekla:
„Lidské.“
A možná právě v tom je skutečná síla vzdělávání.
Když se student necítí jako někdo, kdo musí splnit další úkol.
Ale jako člověk, který může růst vlastním tempem, objevovat nové souvislosti a postupně skládat jednotlivé části jazyka dohromady.
Na konci roku dala novým studentům jednoduchou radu:
„Neučte se jen slovíčka a časy. Učte se dávat věty dohromady.“
Protože skutečný jazyk nevzniká ze seznamu slov.
Vzniká ve chvíli, kdy začneme jednotlivé části spojovat do smysluplné komunikace.
Otázka: Na co jsi za tenhle rok nejvíc pyšná?
Katka: Asi na nová slovíčka v B1.
Otázka: Co bylo pro tebe během roku největší výzvou?
Katka: Asi právě ta nová slovíčka
Otázka: Jak se během roku změnilo tvoje sebevědomí při mluvení anglicky?
Katka: Myslím si, že je to lepší. Trošku jsem se v tom zlepšila, třeba jak čteme knížky.
Otázka: Kdy ses během hodin cítila nejúspěšnější?
Katka: Mám ráda různá témata. Nikdy nevím, s čím přijdeš, a pak jsem schopná o tom mluvit. Třeba podmořský svět.
Otázka: Která aktivita ti pomohla nejvíc?
Katka: Asi Wordeso.
Otázka: Co tě na našich setkáních bavilo nejvíc?
Katka: Asi to, že je to takové lidské. Není to jen o tom, že něco musím umět. Učím se to takovou dobrou, lidskou cestou. Je to zajímavé.
Otázka: O čem by ses chtěla učit víc?
Katka: Asi mě nic konkrétního nenapadá.
Otázka: Co bych měla určitě zachovat pro další studenty?
Katka: Story Books.
Otázka: Proč právě Story Books?
Katka: Je to něco nového a hezky se to rýmuje.
Otázka: Co ses během roku naučila sama o sobě?
Katka: Asi lépe zvládat anglické časy.
Otázka: Kdybys měla popsat náš rok třemi slovy?
Katka: Naučný. Zábavný. Lidský.
Otázka: Jakou radu bys dala novému studentovi?
Katka: Aby se neučil jen slovíčka a časy, ale učil se dávat věty dohromady.
Nová slovíčka.
Katka se během celého rozhovoru opakovaně vrací ke slovní zásobě.
„Nevím, s čím přijdeš, a pak jsem schopná o tom mluvit.“
To je velmi silná věta.
Nejde o znalost tématu.
Jde o schopnost komunikovat o různých tématech.
„Je to lidské.“
Tohle není jazyková zpětná vazba.
To je zpětná vazba na prostředí a vztah.
Katka si zapamatovala:
„Je to něco nového a hezky se to rýmuje.“
To je přesně důvod, proč si děti příběhy pamatují.
KATKA
UČENÍ → POROZUMĚNÍ → PROPOJOVÁNÍ → KOMUNIKACE


