Někteří studenti mají pocit, že aby mohli mluvit anglicky, musí nejdříve znát správnou odpověď. Musí mít připravenou větu. Musí si být jistí. A hlavně nesmí udělat chybu.

Adéla si to myslela také.

Když jsme spolu začínaly pracovat, často měla pocit, že pokud nezná téma nebo si není jistá odpovědí, nemá co říct. Přemýšlela nad správností vět, nad gramatikou a nad tím, jak budou její odpovědi znít ostatním.

Postupně však začala objevovat něco mnohem důležitějšího než další slovíčka.

Začala objevovat schopnost improvizovat.

Největší změna přišla ve chvíli, kdy si uvědomila, že nemusí znát všechno dopředu. Nemusí mít připravenou odpověď na každou otázku. Nemusí být perfektní.

Dnes sama říká:

„Když o tématu nic nevím, stejně o něm dokážu mluvit.“

To není jen jazyková dovednost.

To je schopnost přemýšlet, reagovat a vytvářet myšlenky v reálném čase.

Postupně se změnil i její vztah k chybám.

Dříve se bála mluvit před ostatními, protože měla pocit, že si lidé všimnou každé chyby. Dnes ví, že chyby jsou přirozenou součástí učení.

„Jsem jen člověk.“

Tato jednoduchá věta jí pomohla zbavit se tlaku na dokonalost.

Najednou nebylo důležité, zda každá věta zní perfektně.

Důležité bylo, že komunikuje.

Že dokáže vyjádřit svůj názor.

Že dokáže pokračovat v rozhovoru.

Že se nezastaví při první nejistotě.

Během roku si Adéla uvědomila ještě jednu věc.

Že je lepší, než si myslela.

Mnoho studentů podceňuje vlastní schopnosti. Vidí hlavně to, co ještě neumí. Soustředí se na chyby a zapomínají na pokrok.

Adéla si začala více všímat toho, co už dokáže.

A právě v tom spočívá skutečná změna.

Ne v tom, že se naučila více slovíček.

Ale v tom, že si začala věřit.

Na konci roku popsala svoji cestu třemi slovy:

Výzva. Učení. Rozvoj.

A možná právě tato slova nejlépe vystihují skutečné vzdělávání.

Ne cestu bez překážek.

Ale cestu, na které člověk zjistí, že dokáže mnohem víc, než si původně myslel.

U Adély jsou ve skutečnosti dvě paralelní transformace.

První je jazyková.

Druhá je osobnostní.

TRANSFORMACE 1

OD „NEVÍM“ K „DOKÁŽU SI PORADIT“

PŘED

Když Adéla neznala odpověď, měla pocit, že nemůže mluvit.

Potřebovala:

• znát téma,
• připravit si odpověď,
• být si jistá.

Pokud si jistá nebyla, raději mlčela.

CESTA

Během roku začala:

• mluvit o tématech, která neznala,
• vytvářet vlastní příběhy,
• reagovat na nečekané otázky,
• přemýšlet přímo v angličtině.

Neučila se pouze odpovědi.

Učila se přemýšlet.

PO

Dnes říká:

„Když o tématu nic nevím, stejně o něm dokážu mluvit.“

To je obrovský posun.

Není to už student, který čeká na správnou odpověď.

Je to člověk, který dokáže reagovat.

HLAVNÍ WIN

„Umím improvizovat v angličtině.“

TRANSFORMACE 2

OD STRACHU Z HODNOCENÍ K SEBEDŮVĚŘE

PŘED

Adéla se bála mluvit před ostatními.

Ne proto, že by neuměla anglicky.

Ale protože měla strach:

• z chyb,
• z hodnocení,
• z toho, co si ostatní pomyslí.

Soustředila se více na reakce okolí než na vlastní komunikaci.

CESTA

Postupně si začala uvědomovat:

• chyby jsou normální,
• každý je dělá,
• důležitější je komunikovat než být perfektní.

PO

Dnes říká:

„Jsem jen člověk. Dělám chyby a jsem s tím v pohodě.“

A ještě silnější:

„Neřeším, co si o mně myslí ostatní.“

To je obrovský osobní posun.

HLAVNÍ WIN

„Jsem lepší, než jsem si myslela.“

Rozhovor s Adélou, studentkou gymnázia

Ohlédnutí za rokem s ASPINTOA

Šárka: Na co jsi za tenhle rok nejvíc pyšná?

Adéla: Asi na to, jak teď mluvím anglicky. Mluvím lépe a hlavně mě baví mluvit anglicky.

Šárka: Co bylo pro tebe během roku největší výzvou?

Adéla: Asi mluvit plynule a vědět odpověď, když se mě někdo na něco zeptá.

Šárka: Co dnes dokážeš v angličtině, co jsi před rokem neuměla?

Adéla: Když o nějakém tématu nic nevím, stejně o něm dokážu mluvit. Umím improvizovat.

Šárka: Jak se během roku změnilo tvoje sebevědomí při mluvení anglicky?

Adéla: Dřív jsem se bála mluvit ve třídě, protože jsem dělala chyby a přemýšlela jsem nad tím, co si o mně ostatní myslí. Dnes už mluvím ráda. Vím, že chyby dělám, ale jsem jen člověk a už tolik neřeším, co si o mně ostatní myslí.

Šárka: Všimla si tvého pokroku i učitelka ve škole?

Adéla: Ano. Říkala mi, že vidí můj pokrok v angličtině i v tom, jak mluvím. Když udělám chybu, opraví mě, ale už se tím nestresuju.

Šárka: Kdy ses během našich hodin cítila nejúspěšnější?

Adéla: Asi když jsme dokončili něco, co mi na začátku nebylo příjemné. Nakonec jsem zjistila, že o tom vlastně dokážu mluvit.

Šárka: Která aktivita ti pomohla nejvíc?

Adéla: Wordeso. Líbí se mi ta slovíčka a to, že si o nich povídáme.

Šárka: Co tě na našich hodinách bavilo nejvíc?

Adéla: Story Books. Baví mě přemýšlet nad zajímavými tématy a mluvit o nich.

Šárka: Je nějaké téma, o kterém by ses chtěla učit víc?

Adéla: Asi ne. Myslím, že máme opravdu hodně různých témat.

Šárka: Co bych měla určitě zachovat pro další studenty?

Adéla: Líbí se mi, když vidím všechna slovíčka najednou. Je to přehledné a dobře se mi s tím pracuje. Bylo by skvělé mít to podobně i na platformě.

Šárka: Co ses během tohoto roku naučila sama o sobě?

Adéla: Zjistila jsem, že jsem lepší, než jsem si myslela. Dřív jsem měla pocit, že na některé věci nejsem dost dobrá. Dnes už tomu tolik nevěřím.

Šárka: Kdybys měla popsat tento rok třemi slovy, jaká by byla?

Adéla: Náročný. Vzdělávací.

Šárka: Jakou radu bys dala novému studentovi?

Adéla: Ať se nebojí. Chce to čas, ale stojí to za to. Hlavně to nevzdávat.

ADÉLA

Nevím → Improvizuji → Tvořím → Věřím si