Založme globální střední školy, ať mají studenti kam nastoupit

Začalo to článek od maminky dítěte, které se nedostalo na střední školu. Je to síla. Je to zoufalství. Spoustu lidí to opět zvedlo ze židle.

Do toho vydal článek EDUZIN s názvem DRUHÉ KOLO PŘIJÍMAČEK? ABSOLUTÍM MASAKR, ŘÍKAJÍ RODIČE. NA 30 MÍST SE HLÁSÍ 960 DĚTÍ. https://eduzin.cz/wp/2023/05/12/druhe-kolo-prijimacek-absolutni-masakr-rikaji-rodice-na-30-mist-se-hlasi-960-deti/?fbclid=IwAR0WHI2JgzYE2D_NKEVAS44tuiaiCpAUkOhHiKMFa5lR2ZbeIXsCiYftT8o

A k tomu už se chci vyjádřit i já.

Změna přijímaček je nutná, ale změna na ministerstvu musí mít přednost. Tohle je systémové selhání.

Jako rodiče se snažíme vychovat sebevědomé dítě, podporovat ho, díky povinné školní docházce věříme škole, že tam pracují lidé, kterým jde o to stejné a naučí se tam základy, aby mohl ve studiu pokračovat. Ve škole jste bez problémů, s jedničkami a najednou se nedostanete. I kdyby za to mohl “jen” stres z jednoho testu, tohle pak nechává díry v lidech a dětech a v jejich sebedůvěře a sebevědomí.

Ta bezmoc, to chycení v pasti, kdy nemůžete nic, protože vláda, protože škola, protože rodiče, protože dítě…. není se čeho chytit, není viník, protože nikdo v naší zemi za to nepřebere zodpovědnost.

Takže situace se může za rok opakovat.

Řešení?

Otevřela bych na středních školách online třídy, aby každé dítě mohlo nastoupit. Otevřela bych virtuální učebny, globální školy, do kterých bych nahrávala obsah hodin do krátkých videí. Sestavila bych kurikulum, zapojila asistenty, českou školní inspekci bych rozpustila do škol učit, což už mohli udělat během covidu. Lidé z ní by mohli pomoci na místech, kde učitelé chybí. Dále bych se jako škola spojila se soukromým sektorem – jazykové školy pomohou s výukou jazyků, firmy pomohou s výukou odborných předmětů. Propojíme tak školu a lidé z praxe, tady už má základ např. organizace jako Den pro školu. Studenti vysokých škol mohou vést studenty na online hodinách a být jim parťáky.

Propojit off-line jde pak o víkendech, kde pomohou odborníci a soustředění v penzionech apod. nebo víkendové školy.

Jeden člověk se stihne postarat o 100 lidí. Bude mít dvě online hodiny denně po 10 lidech, po až pá.

Částečně tak digitalizujeme vzdělávání, dostaneme zkušené lidi do škol, propojíme soukromý a státní sektor, nebudeme čekat na diplomy, které nám stejně nezajistí práci nebo studium stejně jako vysvědčení. To už jsme snad pochopili.

Výsledek ale je, že děti mohou studovat to, co chtějí a co je baví, nebudeme mít přeplněné psychologické poradny s úzkostmi a fobiemi a sebevědomí dětí i České republiky může jít nahoru. Protože jinak nemám pocit, že jdeme směrem kupředu.

Je to krize. A v krizi vznikají nejlepší řešení. Musíme ale jako země a vláda převzít zodpovědnost a hledat řešení než čekat, že ty děti někam zmizí.

A promiňte mi ten nejhorší scénář, který známe a možná i máme ve svém okolí, když pak někdo díky nezvládnuté maturitě se postaví do okna a skočí. To se pak otřese celý stát. A nikdo nechceme vidět a zažít přesně tohle kvůli obrovskému množství dětí, kteří se nedostanou na žádné školy nebo budou někde rok a dýl přežívat. Nikdo nikomu do hlavy nevidí. Proto se s tím musí a dá něco dělat.

Náš syn se na školu dostal. Ale věřte mi, že i my doma jsme řešili, co nastane, pokud se tak nestane. To ale neznamená, že se mě a nás jako rodiny netýká, že spousta dětí nemá kam jít a že stát selhal. Tak teď nesmíme selhat my, rodiče, ředitelé, učitelé, pedagogové, lektoři, firmy, jazykové školy, odborníci, doučovatel, nadace, zřizovatelé. Teď se musíme spojit.

Jinak ty děti, občané ČR, nemají kam jít. A to je celosvětová ostuda.

Nebo z nich bude pracovní síla nebo podnikatelé se základním vzděláním. A samozřejmě mohou být úspěšní. To je fakt, ve světě jich je dost. Ale musí to být jejich volba, ne státu, protože si to zapomněl spočítat.

Pak se budeme divit, až nám ze statistik vyjdou výsledky, že v EU jsme na prvním místě s největším počtem lidí se základním vzděláním. To by se panečku začali dít věci.

Řešení existuje vždy. Společně to dokážeme zařídit. Jestli ve vás situace budí emoce a zároveň odvahu k akčním krokům, napište mi. (sarka@aspintoa.com). Pokud máte nápady na další, jiné okamžité řešení, nebo vidíte, proč by tohle nešlo zrealizovat, ozvěte se mi také. První dva už to udělali.

Jde o DĚTI, které se mají během 4 let stát sebevědomými dospělými. A ovlivní nás to v budoucnu všechny. Dokážeme se semknout a postavit se problému čelem?

Systémové selhání vyžaduje akční jednání.

Jak by to tedy vypadalo konktrétně:

1. Otevřela bych virtuální třídy u každé školy / tzv. eCampusy/ eTřídy/ eObchodniakademie s online třídami, globální školy (dosaďte si svoje názvy)

2. Přijala bych studenty (škola tudíž na ně dostane peníze)

3. Kurikulum, co se studuje, je jasné a stejné jako pro off-line výuku

4. Vytvořila bych digitální platformu s jednotlivými předměty ( i když bychom se konečně mohli posunout z předmětů do projektů) s videí od vyučujících jako samostudium.

Pokud se teď lekáte, že to není, může to jet i s týdenním zpožděním. Off-line výuka se odučí, nahraje a vloží do platformy. Tak postupně digitalizujeme vzdělávání.

Nebo druhá varianta je tvořit videa přes léto.

5. Propojila bych se s okolními firmami. Domluvila bych spolupráci s firmami, doučujícími, odborníky z praxe, jazykovými školami, lektory, kteří výuku oživí praxí a tréninkem. Mám je jako škola z čeho zaplatit, dostala jsem přece za studenty peníze. Jen to nemůžu všechno hodit na své učitele. Ti jsou plné vytížení ve škole.

6. Zapojila bych studenty z nejen pedagogických fakult, aby byly v roli accountibility parťáka. Tzn.
aby v tom student nebyl sám. Oni budou mít praxi a studenti zázemí.

Jeden člověk zvládne vést 100 studentů/týdně. 2 skupiny denně po deseti studentech, pondělí až pátek.

7. Off-line setkání jsou důležitá. Mohou se vídat ve škole o víkendu 1x měsíčně nebo se opět propojit s penzionem na soustředění ala expediční školy.

8. Společný cíl je jasný – připravit studenty k maturitě a propojit školu s praxí a životem. Zapojení odborníků už se děje třeba právě přes Den pro školu, takže to jde.

9. Výhody: nemusím zakládat nové školy, když není čas. Studenti budou studovat to, co si vybrali. Nezatížím učitele na SŠ, věnují se výuce a videa vkládají do platformy. Mají je tak připravené pro příští rok a pokud je něco nového, tak to tam dovloží. Propojit se více s firmami a odborníky z okolí je velké plus – zde to chce udělat harmonogram a říci, koho potřebuji. Zároveň jde opět natočit videa a použít v budoucnu. Propojení s univerzitami sebere studentovi 2h denně, zároveň ale skvělá praxe.
Takovéto eCampusy přece fungují v zahraničí, není to nic, co nejde. Právě studuji na eCornell.

Nevýhody: Já žádné nenašla. Klidně napište vy, co vás napadá.

Výsledek:
Student studuje.
Střední škola se může zmenšovat nebo rozšiřovat dle silných a slabých populačních ročníků.
Pokud by videa byla např i v aj, mohou přijímat studenty ze zahraničí a být tak více globální.
Propojení s praxí a se světem.
Úspěšná škola s maturanty.

Pokud se to osvědčí, škola může do budoucna otevřít se brány i dospělým a proměnit se tak ze školy na centra celoživotního vzdělávání napříč generace. Tudíž pak nikdy nebude odtržená od života, ale plně zaměřená na komunitu a celoživotní vzdělávání připravené na neustálé rychlé změny, které nás díky sdílené a propojené budoucnosti čekají.

Jak to vidíte vy? Nastoupil by váš syn nebo vaše dcera do online školy, která je prodlouženou rukou jejich vysněné školy?