Když mluvíme o problémech školství, často zaznívají velká slova: nedostatek financí, přetížení učitelé, zastaralé učebnice, příliš mnoho učiva, malá motivace dětí.

Ano, to všechno jsou skutečné výzvy.
Ale největší problém je mnohem menší.
Tak tak malý, že ho často ani nevidíme.

A přesto dokáže rozhodnout o tom, jestli se dítě učí s radostí – nebo s odporem.
Jestli si věří – nebo se bojí selhání.
Jestli chápe – nebo se jen snaží přežít.

A ten problém je:

Dětem chybí malý krok.

Učíme ve velkých blocích, ne v malých krocích

Škola je postavená na velkých celcích:
velké kapitoly, velké testy, velké známky, velká témata.

Jenže mozek funguje naopak.
Potřebuje:

• malé dávky informací,
• časté úspěchy,
• krátké cykly,
• jasný postup.

Když je krok příliš velký, dítě se ztratí.
Když je krok malý, začne se učit samo.

Dětem chybí okamžitá použitelnost

Kolikrát jste slyšeli otázku:
„A k čemu mi to bude?“

To není drzost.
To je volání po smyslu.

Dítě potřebuje vidět, že to, co se učí, může hned použít, ať už ve větě, v rozhovoru nebo v situaci.

Vědomost bez použití je jen teorie.
A teorie bez použití mizí.

Chybí bezpečný prostor pro chyby

Ve školách se chybuje.
Ale málokdy se to přiznává.

Děti často žijí v prostředí:

• strachu z neúspěchu
• porovnávání
• přehnaných nároků
• “musíš to vědět hned”

Jenže chyba je jeden z nejdůležitějších kroků učení.

Když se dítě bojí chyby, neučí se méně.
Učí se pomaleji a s větším stresem.

Učíme hlavou, ale zapomínáme na srdce, uši a ruce

Školství tradičně pracuje jen s jednou částí člověka – s hlavou.

Ale děti se neučí jen logikou.
Učí se tím, co:

• vidí (oči – porozumění),
• cítí (srdce – emoce),
• slyší a rozeznají (uši – kritické myšlení),
• udělají (ruce – chování).

Bez těchto tří dalších „systémů“ ztrácí učení hloubku i smysl.

Učitelé mají chuť učit jinak. Ale chybí jim nástroj.

Učitelé chtějí:

• více mluvení,
• více porozumění,
• více života,
• méně stresu,
• méně příprav.

Ale realita je jiná: učebnice jsou tlusté, pracovní listy dlouhé, přípravy náročné.
A čas běží.

Není prostor hledat nové metody každý večer.

Učitelé potřebují něco, co:

• je krátké,
• dává smysl,
• jde použít ihned,
• uleví jim i dětem,
• funguje i bez přípravy.

A přesně tady se objevuje odpověď.

Malý krok dokáže změnit celou výuku

A tím malým krokem je systém, který učí jinak:

• ne velké bloky, ale malé dávky;
• ne jen IQ, ale i EQ, SQ a PQ;
• ne jen „uč se“, ale „použij to hned“;
• ne složitost, ale jasná struktura;
• ne množství, ale hloubka.

Tohle je cesta moderního vzdělávání.

A právě na ní stojí ASPINTOA:
Metoda postavená na 4 krocích – očích, srdci, uších a rukou,
které tvoří malé, jasné, okamžitě použitelné učení.

Největší problém školství není velký. Je malý.

Ale právě v tom je jeho síla.
Protože malý krok dokáže změnit celý systém –
i jeden dětský život.

A začít můžeme už dnes.

Stačí jeden krok.

V češtině.

V angličtině.