V kritické situaci, v době, kdy mělo chybět 2 200 míst pro studenty na SŠ, jsem byla zhrozená, ale ač se mě to netýkalo osobně, navrhla jsem zcela konkrétní řešení, sepsala ho do článku a dala veřejně k dispozici. Protože pokud by to někomu dávalo smysl, může ho uskutečnit a samozřejmě ráda přidám ruku k dílu, myslela jsem si. Co myslíte, že se stalo?
Lidé v něm viděli smysl a kontaktovali mě, že mi rádi pomohou tenhle plán uskutečnit. Neozval se dav lidí, ale těch pár to myslí vážně. Sešli jsme se online a probrali situaci z více stran, identifikovali jsme otázky a rizika a já se hned druhý den pustila do práce. Co nevím, na to je zkrátka potřeba se zeptat.
Zavolala jsem tedy na střední školu, abych zjistila, jaké překážky vidí. Bylo jasné, že dostavět budovy, otevřít fyzicky třídy, to není v zemi, kde stavební povolení úřady vydávají déle, než bude trvat vlna silných ročníků, reálné řešení. Proto jsem se ptala na dálkové studium. Na možnost založení tříd, které navýší kapacitu na školách, o které studenti stojí, i když to bude částečný kompromis – virtuální třída kombinovaná s konzultacemi, výjezdy na obvyklé výlety nebo lyžařské výcviky a obohacená o interakci se studenty z pedagogických fakult a odborníky z praxe. Dálkové studium pro střední školy, ale od začátku úplně nově, lépe a tak, jak to odpovídá reálnému světu, poptávce a konkurenci. Půjde to? Co brání školám začít?
Zjistila jsem dvě překážky:
Žádná jiná překážka v tuto chvíli nezazněla. Pro mě to tedy znamená možný start.
Jak jsem tedy o situaci přemýšlela (akční kroky hned, ale také z dlouhodobého hlediska, abych co nejméně zatížila stávající učitele a děti přijaté do denního studia)?
CELKOVÝ POHLED – Pokud navýšíme kapacity škol formou nového dálkového studia:
Záměrně nepoužívám slovo předměty. Podle mě do budoucna vymizí a právě se překlopí do globálních projektů, které pro Zemi něco znamenají a dávají smysl. Příklad jsem právě dávala u eCornell University, kde nyní studuji. Případně pak k tomuto tématu napíšu víc.
Zároveň se tak Česká republika může přidat k paradigmatu např. organizace Learnlife v Barceloně a být tak víc součástí globální transformace vzdělávání s dalšími světovými lídry.
Samozřejmě, že to není a nemusí být řešení pro všechny děti. Někdo studuje denně, někdo je domškolák, někdo studuje v zahraničí, někdo studuje dálkově. Každý má na výběr.
Pokud vás zajímají konkrétní kroky, vydržte, ještě dnes zveřejním detailnější článek.