
Kolik toho dokážete vyjmenovat? Kolik definic si pamatujete? Kolik slovíček znáte? Kolik správných odpovědí dokážete napsat do testu? Dlouho právě tyto otázky určovaly, kdo je ve vzdělávání považován za úspěšného.
Podívejte se ale na svět, ve kterém dnes žijete. Informaci, kterou jste ještě před několika lety hledali v encyklopedii, učebnici nebo odborné knize, dnes získáte během několika sekund. Technologie vám umožňují vyhledávat, překládat, porovnávat, analyzovat a vytvářet obsah rychlostí, která byla ještě nedávno nepředstavitelná.
To neznamená, že znalosti přestaly být důležité. Právě naopak. Bez znalostí nemáte co propojovat, porovnávat ani zpochybňovat. Problém vzniká ve chvíli, kdy se znalost stane konečným cílem vzdělávání. Když student něco ví, dostane známku a tím učení končí.
Zkuste pokračovat dál. Když student něco ví, zeptejte se, co s tím dokáže udělat. Dokáže informaci vysvětlit vlastními slovy? Dokáže ji propojit s něčím, co už zná? Dokáže najít jiný pohled? Dokáže ji použít při řešení skutečného problému? Dokáže díky ní něco vytvořit?
Ve škole můžete připravit otázku, ke které znáte správnou odpověď. Budoucnost ale bude před člověka stavět také otázky, na které správná odpověď ještě neexistuje. A právě v těchto chvílích nebude rozhodující, kolik odpovědí si dokázal zapamatovat.
Dokážete položit lepší otázku? Dokážete zjistit, které informace vám chybějí? Dokážete odlišit fakt od názoru? Dokážete se podívat na problém z několika stran? Dokážete vytvořit vlastní řešení a následně ho změnit, když zjistíte, že nefunguje?
Právě tyto schopnosti budou stále důležitější ve světě, ve kterém se mění technologie, profese, způsob práce i samotný přístup k informacím.
Nevíte přesně, jak bude svět vypadat za deset nebo dvacet let. Nevíte, jaké profese vzniknou, které dnešní profese se promění ani jaké technologie budou běžnou součástí každodenního života. A právě proto nemůžete studentům připravit návod na každou situaci, která je čeká.
Můžete jim dát něco jiného.
Schopnost učit se nové věci. Schopnost pracovat s nejistotou. Schopnost položit otázku. Hledat souvislosti. Diskutovat. Rozhodovat se. Spolupracovat. Něco vyzkoušet, udělat chybu, poučit se a hledat další cestu.
Pokud studentovi vždy položíte otázku, na kterou už znáte odpověď, trénujete především schopnost tuto odpověď najít. Zkuste mu někdy položit otázku, na kterou odpověď neznáte ani vy. Dejte mu problém, který může mít několik řešení. Nechte ho obhájit vlastní pohled. Nechte ho něco navrhnout, vytvořit a změnit.
Právě tam začíná vzdělávání, které člověka nepřipravuje pouze na další test.

Matematika, angličtina, chemie, dějepis nebo fyzika nemusí být pouze cílem. Mohou být prostředím, ve kterém se člověk učí přemýšlet. Každé téma může být začátkem otázky, diskuse, problému nebo nápadu, který student vezme dál.
Když se na vzdělávání podíváte tímto způsobem, přestává být nejdůležitější otázkou pouze „Co se má student naučit?“ a vedle ní se objeví další: „Jakého člověka tímto učením připravujete pro svět?“
Tohle je možná jedna z nejdůležitějších otázek, které si dnes můžete ve vzdělávání položit. Pokud se svět mění, nestačí připravovat další generaci pouze způsobem, který fungoval pro generace předchozí.
Nemusíte znát budoucnost, abyste na ni mohli studenty připravovat. Potřebujete jim dát schopnosti, díky kterým se v ní dokážou orientovat, učit, rozhodovat a vytvářet něco nového.
Nepřijde s poslední stránkou, na které najdete správná řešení. Nepřijde ani se seznamem všeho, co si stačí zapamatovat.
Přinese nové otázky, nové problémy, nové technologie a možnosti, které dnes ještě neznáte.
Proto nezastavujte vzdělávání u toho, co si člověk dokáže zapamatovat.
Učte ho přemýšlet. Učte ho tvořit. Učte ho hledat cestu tam, kde ještě žádná není.
Připravujte ho na svět, který teprve vzniká.


