HODNOTY, ROZHODOVÁNÍ A ODPOVĚDNOST

Přemýšlím. Rozhoduji se. Nesou důsledky.

Jak se dítě naučí rozhodovat správně, pokud za něj vždy rozhodujeme my?

Čím jsou děti starší, tím méně situací má jedno jednoduché řešení. Začínají se rozhodovat samy. Setkávají se s tlakem okolí, skupiny i digitálního světa. Musí rozpoznávat, čemu věří, co považují za správné, kde jsou jejich hranice a za čím jsou ochotné stát.

A právě tady se etická výchova stává něčím mnohem hlubším než souborem pravidel o tom, co se smí a nesmí.

Třetí program ASPINTOA® HODNOTY, ROZHODOVÁNÍ A ODPOVĚDNOST proto otevírá 12 témat: Hodnoty, Dobro a pravda, Rozhodování, Důsledky rozhodnutí, Zodpovědnost vůči sobě, Zodpovědnost vůči druhým, Morální dilemata, Vliv skupiny a tlak okolí, Solidarita a dobrovolnictví, Digitální chování a etika online, Změny a Nové vztahy a nové prostředí.

Tentokrát už otázky nemusejí mít jednu správnou odpověď.

Je správné říct pravdu vždy? Co když pravda někomu ublíží? Co udělám, když skupina chce něco, o čem si myslím, že není správné? Jsem odpovědný/á jen za to, co udělám, nebo také za to, co jsem mohl/a udělat a neudělal/a? Mění se naše chování online? A proč někdy napíšeme na internetu něco, co bychom člověku nikdy neřekli do očí?

To jsou otázky, které děti potřebují promýšlet, ne se učit jejich předem připravené odpovědi.

Proto i třetí program pracuje s metodou ASPINTOA® 4D Learning – LEARN · SHARE · IMAGINE · CREATE.

Dítě nejprve získává informace a pojmy, potom formuluje vlastní názor a poslouchá názory ostatních. Následně dostává problém, dilema nebo konkrétní situaci. Musí se rozhodnout, vysvětlit své rozhodnutí, podívat se na možné důsledky a případně svůj původní názor změnit.

A právě možnost změnit názor je důležitou součástí vzdělávání.

Nechceme děti učit pouze obhajovat to, co si myslely jako první. Chceme je učit naslouchat argumentům, vidět situaci z více perspektiv a být schopné říct: „Teď o tom přemýšlím jinak.“

V části CREATE mohou studenti vytvářet vlastní etická dilemata, pravidla digitální komunikace, rozhodovací scénáře, projekty pomoci druhým, návrhy změn ve škole nebo řešení situací, se kterými se skutečně setkávají.

A tím se dostáváme k podstatě celého programu.

Cílem etické výchovy nemůže být dítě, které umí zopakovat, co je správné.

Cílem by měl být mladý člověk, který dokáže přemýšlet o tom, co je správné, rozhodnout se a převzít odpovědnost za své rozhodnutí.