3 důvody, proč nefunguje české školství a jak to změnit

Pokud chceme mít celoživotní vzdělávání jako součást každodenního života, musí nás bavit. Ať máte dítě ve škole nebo doma, ať vzděláváte svoje zaměstnance nebo se sebevzděláváte jako podnikatel. Co se ale s naším vzdělávacím systémem děje, že v něm je tolik beznaděje?

1. Vzdělávání je odtržené od zábavy

Dnešní vzdělávání je odtržené od člověka vs. Budoucnost vzdělávání je návrat k člověku.

Ve školách je nuda. Slyšíte to od dětí. Slyšíte to od učitelů. Rok co rok učí to samé, ze stejných učebnic, maximálně z nových edic. Děti přeříkávají informace, píšou domácí úkoly, nosí referáty opsané z internetu. Sedí ve školách celé dny, učit se venku je pomalu zakázaný. Jezdit na výlety a školy v přírodě už dávno není moderní.

Všude samé zákazy, jak pro děti, tak pro učitele. Ředitel, ten zpovídá se městu a inspekci, inspekce zase vládě. Všechno se strašně dlouho táhne. Bez papíru nesmíte vůbec nic. Ve třídách je ticho, píšou se písemky, nebo slovíčka, nebo cvičení. Když už se mluví, tak jsou většinou děti zkoušený. Většinu času stále mluví učitel.

A děti se dozvídají až na hodině, o čem se vlastně mluvit bude. Týmová práce je na minimu, vlastně je dobře, když 30 dětí ve třídě mlčí, kdo by to měl vydržet, poslouchat je 6 – 8 hodin v kuse. Děti smutné. Učitelé smutní. Je to tak všude? Určitě ne. Ale je to klasika? Bohužel ano. Kdo nebo co za to může? Pojďme se podívat blíže.

Svoboda se vytratila. Svoboda vést. Odvaha se vytratila. Odvaha vést. Učitel se bojí, dítě se bojí, ředitel se bojí, rodiče se bojí. Když se ozvou rodiče, odnese to dítě. Když se ozve ředitel, odnese to starosta. Když se ozve učitel, odnese to dítě. Dítě se ozve málokdy.

Takovou radost dítě , rodič i učitel zažívá, když jde do první třídy a na výuku se všichni těší. V první třídě je radost, hra, komunikace, spolupráce s rodiči, s dětmi, s družinami, s učiteli. A pak to začne uvadat. Hra se vytrácí, důvěra se vytrácí, učitelé se střídají, velké počty dětí ve třídách zůstávají.

Objemu učiva jen přibývá, jestli to někoho baví nebo ne, většinou nikoho nezajímá. Takhle jsou dány osnovy, tohle jsou k tomu učebnice a je to hotový. Máme spoustu skvělých učitelů, kteří doma po večerech vymýšlí materiály, jak zpestřit dětem hodiny. Ale stačí to? Pokud je to jen jednosměrná cesta, tak to nestačí. Učitelé jsou pak vyhořelí, nemají čas na sebe a svoje sebevzdělávání.

Kam se vytratila zábava, radost a týmová spolupráce? Dokonce učitelé válčí mezi sebou a každý rok se těší, až to zase skončí. Ne jen u nás, ale celosvětově, slyšíme, jak jsou učitelé na dně. Slyšíte to i o podnikatelích? Nebo si jen zvykli stěžovat a být v obětních rolích? Ta hranice mezi vítězem a obětí je velmi tenká. Lehce sklouzneme do toho litovat se a za všechno může stát.

My ale máme tu moc nečekat na vládu, až něco změní. My sami jsme tou změnou, my sami vedeme třídy. Nebo jen následujeme a pak se trápíme.

Mít odvahu vést a ne jen následovat, je rozhodnutí, které je potřeba udělat. Je na každém z nás, kterou cestou se vydá. Někdo rád následuje, je to pro něj přirozené. Někdo ráda vede a nebojí se dělat rozhodnutí. Všichni máme na výběr a to je nejdůležitější. Mít odvahu vést znamená být lídrem svého života, a pokud pracuji s lidmi, tak tvořit z lidí lídry, vytvářet prostředí, ve kterém je lidem dobře, bez ohledu na věk, ať jsou v 1. nebo  9.třídě.

Otázka tedy zní, jak dostat zábavu zpět do škol a tříd? Jak tvořit vzdělávání společně, jak pracovat v týmech a nechat mluvit děti, nechat je přemýšlet, objevovat a tvořit? Aby samy přišly na to, co má pro ně smysl a jak mohou pomáhat komunitě a svému městu? Že nejsou jen loutkami, které musí čekat, až dospějí.

Právě proto jsme vytvořili ASPINTOA® metodiky, které dokážou otočit žáky k sobě a tvořit komunikaci. Kde s kartami na jeden rok můžete hrát hry, konverzovat, tvořit vztahy a libovolně je kombinovat. Student i učitel má přehled o tom, co za rok zvládne, může si vše rozdělit na malé kroky.  

Chceme spolupracovat se 300 školami a vidět, jak se třídy změní v zábavné kluby.

Jak pro děti, tak pro učitele. Jaké budou mít výsledky a jak sami zhodnotí přínosy a benefity. Jak se budou přitom cítit. Jak jim pomohou barvy a pozitivní myšlení ve vzdělávání? Tohle všechno dokážeme bez vlády, bez čekání, až nám někdo něco povolí.

My to zatím dokážeme v jazykové výuce, ale pokud se to osvědčí, není důvod, proč to nepřeklopit do další výuky. Děti, rodiče, učitelé a podnikatelé jsou tou největší hybnou silou této země. Společně to dokážeme.

AKČNÍ KROK: Otočit vzdělávání do zábavy.

2. Vzdělávání je odtržené od života

Dnešní vzdělávání je více o informacích vs. Budoucnost vzdělávání je o nás a o praxi.

„Ve školách opakujeme stále stejná témata a já už ani nevím, co k nim mám sám říct.“

Podobná slova slýchám od studentů roky a troufám si říci, že i pro učitele je to stejné. Jak se můžete rozvíjet, když stojíte na místě a opakujete stále to stejné?

„Opakování je matka moudrosti“, namítnete. Ano, souhlasím, ale těch variací je milion na celém světě. Pokud mi vzdělávání nedává smysl, nechápu, proč se to učím a k čemu mi to bude, opravdu si to jen na písemku zopakuju a pak se vší slávou na to zapomenu. Nedělají to tak také učitelé? Kolik z vás se jezdí nadšeně vzdělávat? Nebo je to nutnost uložená ředitelem?

Pojďme si dát jeden příklad za všechny. Povinné školení BOZP každý rok. Jak vás to baví? Je to nutné? Ano, je. Je to zábavné? Ne, není. A jak by to šlo udělat, aby to zábavné bylo? Jak by šly body vyzkoušet v praxi? Na reálných příkladech, v neustálé akci? Kolik z vás by si zapamatovalo mnohem víc? Nebo jak poskytnout první pomoc? Není to paráda, když vám do škol přijedou záchranáři a vy si vše zkoušíte „naživo“ a v akci? Cítíte tu změnu? A jak by to šlo v matematice?

Kdy už vpustíme do škol nová témata, která nejsou odtržená od reálného života? A kde jsou základy podnikání? O tom na základních školách ani zmínka není.

Představte si svoje školy, které se byť jen na týden, promění v kluby. Jde o ten mindset, co to s vámi udělá, přijít najednou do klubu a moci si povídat. Svoboda, uvolněnost, učitel připravený podělit se o své zážitky a zkušenosti. Společně vybrat téma, které děti zajímá. Zjistíte tak moc o „vašich“ dětech. Najednou je všude plno, život proudí ve třídě (tedy v klubu).

Učitel se může učit od dětí, společně s nimi trénovat nové dovednosti. Nemusí se stydět za to, že nerozumí některým věcem, nebo sociálním sítím. Nebo se neumí stříhat videa jako většina dětí. Učitelé, běžte a zeptejte se svých dětí, jaká témata by chtěla ve školách mít.

Už vás slyším, že to nejde? Že jste vázáni učivem? To tam vždycky dokážete vpasovat. Cílem úspěšného učitele je zabavit děti a nadchnout je pro projekt tak, že si ani nevšimnou, že se u toho naučily nepravidelná slovesa nebo vyjmenovaná slova. A jaká nová témata by ve školách mohla být? Ta, co dětem i učitelům právě teď pomáhají v jejich životech. 

AKČNÍ KROK: Otočit vzdělávání do života.

3. Vzdělávání je odtržené od podnikání

Dnešní vzdělávání je zaměřeno na zaměstnání vs. Budoucnost vzdělávání je zaměřena na podnikání.

O podnikání se na základních školách a gymnáziích téměř nemluví. Přitom dovednosti, které k němu potřebujeme, nám pomůžou, ať už budete nebo nebudete jednou podnikatelé.

Jak správně prezentovat, jak pracovat sami se sebou, jaké jsou základy copywritingu, jak zaujmout. Jak vést tým, jak poznat svoje hodnoty, jak spočítat si náklady, jak naučit se sebevzdělávat, jak naučit se spolupracovat.

Jaké jsou způsoby komunikace, jak motivovat ostatní, jak stavět systémy a organizovat si čas. Co dělat s prokrastinací, jak řešit problémy, jak pomáhat v komunitě, jak vytvořit nový produkt nebo službu, která řeší nějaký problém a může tam pomoci lidstvu.

Stále je to víc o informacích než o tom, že když skončím střední školu, jsem připraven vyrazit na novou životní dráhu. Ať už jako podnikatel nebo jako zaměstnanec, najednou zjistím, že se musím učit úplně jiné věci, než jsem doteď potřeboval.

Když ale uvidíme v každém studentovi jeho potenciál a chceme mu pomoci postavit se na vlastní nohy, umět se rozhodovat a být zodpovědný za své činy, potřebujeme víc než jen informace z učebnic a soustředění se na minulost. Potřebujeme inspiraci, inovaci, empatii, naslouchání a představivost.

Potřebujeme se soustředit na budoucnost.

A kdo jiný by měl být do budoucna ten největší inovátor než moderní učitel? K tomu ale potřebujeme svobodu ve vzdělávání. Ale máme ji? Když porovnáme svět podnikatele a svět učitele. Jaké společné věci tam najdeme? Možná na první dobrou řeknete, že žádné.

Ale podívejme se trochu do historie. Kdo byl Aristoteles, Sokrates, Komenský? Kdo stavěl kolem sebe školy a kluby, kde lidé se navzájem vzdělávali a učili? U podnikatelů jsou to mastermind kluby.

Tak proč by ze škol nemohly být kluby? Oni už tedy kdysi byly, jen jsme na ně zapomněly.

Ať jste dítě, učitel, rodič nebo podnikatel, být lídrem v týmu, v rodině nebo ve firmě stále znamená to jediné. Vytvářet kolem sebe prostředí, kde se dalším lídrům dobře daří. Kde svoboda, sebevědomí a samostatnost svoje místo má, kde vzdělávání nám jasný smysl dává. Pevně věřím tomu, že mít odvahu vést má v sobě každé malé dítě. A je jen na nás, zda tu odvahu myslet a mluvit společně podpoříme.

Tři pilíře dnešního vzdělávání: informace, generalizace, centralizace

Tři pilíře budoucnosti vzdělávání: akce, individualizace, decentralizace

Naše tři pilíře v ASPINTOA jsou leadership, komunikace, spolupráce.

AKČNÍ KROK: Otočit vzdělávání do podnikání.

A právě proto vznikla firma ASPINTOA, aby společně s vámi otočila (nejen jazykové) vzdělávání do zábavy, života i podnikání. Aby pomohla rodičům, školám i firmám mít odvahu vést, ne následovat staré paradigma.

Jaká nová témata byste ve školách a firmách uvítali vy?