Nestačí umět mluvit. Potřebujeme se naučit myslet, tvořit hodnotu a vracet ji zpět.

8.9. 2026Šárka Králíčková

Co když jsme si příliš dlouho pletli úroveň vzdělání s množstvím toho, co člověk ví?

Ve vzdělávání jsme si zvykli měřit pokrok. Úrovněmi, známkami, testy, certifikáty. V jazycích písmeny A1, A2, B1, B2, C1, C2. Je to užitečné, protože potřebujeme vědět, odkud vycházíme a kam jsme se posunuli. Po více než dvaceti letech ve vzdělávání si ale stále častěji kladu jinou otázku: Co se s člověkem během vzdělávání skutečně děje?

Nezajímá mě už pouze to, kolik slov zná, jakou gramatiku ovládá nebo jak plynule dokáže mluvit. Zajímá mě, jak přemýšlí, jaké otázky pokládá, jestli dokáže spojovat informace, formulovat vlastní názor, naslouchat jinému pohledu a svůj názor případně změnit. Zajímá mě, jestli umí problém nejen pojmenovat, ale také hledat jeho řešení. A nakonec, jestli dokáže ze všeho, co se naučil, vytvořit něco, co má hodnotu pro někoho dalšího.

Právě tady pro mě začíná nová generace vzdělávání.

Od mluvení k myšlení

Jazyk je fascinující nástroj, ale jazyk sám o sobě není cílem. Mohu člověka naučit říct I agree. Mnohem důležitější ale je, zda má s čím souhlasit, proč s tím souhlasí a zda dokáže změnit svůj názor, když dostane lepší argument. Mohu ho naučit frázi In my opinion, ale skutečná otázka zní: Má vlastní názor? Jak vznikl? Z čeho vychází? Dokáže ho obhájit? Mohu ho naučit slovo solution, ale dokáže řešení skutečně navrhnout?

Právě proto jsme v ASPINTOA začali přemýšlet o jazykových úrovních jinak. Nechceme je rušit. Chceme jim dát další rozměr. A → A1 → A2 → B → B1 → B2 → C → C1 → C2 pro nás nemá znamenat pouze stále více jazyka. Má to být také cesta, na které člověk objevuje, vyjadřuje se, ptá se, propojuje, diskutuje, přemýšlí kriticky, navrhuje řešení, sdílí a inspiruje a nakonec dokáže přinášet změnu.

A potom přichází 4D. Ne jako další jazyková úroveň. Ne jako C3. 4D je nová dimenze, která všechny úrovně propojuje. Člověk totiž nemusí čekat, až dosáhne C2, aby mohl něco vytvořit. Tvořit může už na začátku. Jen tvoří s jinými prostředky, jinými zkušenostmi a na jiné úrovni komplexity.

„Neučme se jen proto, abychom něco věděli. Učme se proto, abychom díky tomu dokázali něco změnit.“
Šárka Králíčková

Vzdělávání nemůže skončit u KNOW

Tato myšlenka není pouze naším pocitem. Už Delorsova zpráva pro UNESCO postavila celoživotní vzdělávání na čtyřech pilířích: learning to know, learning to do, learning to live together a learning to be. Zároveň upozorňovala na to, že formální vzdělávání má tendenci zdůrazňovat získávání znalostí na úkor dalších forem učení. UNESCO – Learning: The Treasure Within

O desítky let později vidíme podobný posun v OECD Learning Compass 2030. Nestačí znalosti. Vedle nich stojí dovednosti, postoje a hodnoty, student agency a také schopnost creating new value – vytvářet novou hodnotu. OECD přitom agency chápe jako schopnost stanovovat cíle, reflektovat a odpovědně jednat tak, aby člověk mohl ovlivňovat svůj život a svět kolem sebe. OECD Learning Compass 2030

To je mi velmi blízké, protože vzdělávání podle mě nemá člověka připravovat pouze na další test. Má ho připravovat na okamžik, kdy před ním žádná správná odpověď na konci učebnice nebude. Bude před ním problém, změna, rozhodnutí nebo příležitost. A on bude muset přemýšlet.

Čtyři životní fáze vzdělávání

Postupně se mi začal skládat ještě jeden obraz. Možná se na vzdělávání nemáme dívat pouze prostřednictvím školních ročníků nebo věku. Možná člověk během života prochází několika rolemi, které bych nazvala LEARNERSHIP → OWNERSHIP → LEADERSHIP → MENTORSHIP. Nejsou to pevně oddělené věkové etapy a neznamená to, že jednu ukončíme a už se k ní nikdy nevrátíme. V průběhu života mezi nimi neustále přecházíme.

LEARNERSHIP – Naučit se učit

První fáze není o tom „chodit do školy“. Je o schopnosti učit se. Objevovat, ptát se, být zvědavý, přiznat, že něco nevím, hledat informace, rozlišovat mezi informací a názorem, poslouchat, zkoušet, chybovat a začít znovu. To je možná jedna z nejdůležitějších kompetencí vůbec.

World Economic Forum ve Future of Jobs Report 2025 uvádí mezi klíčovými dovednostmi analytické a kreativní myšlení, leadership, odolnost, flexibilitu, zvídavost a celoživotní učení. Analytické myšlení označilo za klíčovou dovednost 69 % dotázaných zaměstnavatelů. World Economic Forum – Future of Jobs Report 2025

Proto pro mě LEARNERSHIP znamená: I learn how to learn. I learn how to think. Nejdříve se učím přijímat a chápat hodnotu, kterou vytvořil někdo přede mnou. Ale tím cesta teprve začíná.

OWNERSHIP – Naučit se převzít odpovědnost

V určitém okamžiku musí vzdělávání přestat být něco, co se mi děje. Musí se stát něčím, co řídím já. To je ownership. Už nečekám, až mi někdo řekne, co se mám naučit. Začínám vědět, proč se to potřebuji naučit. Rozhoduji se, nesu důsledky a přebírám odpovědnost za vlastní práci, čas, rozhodování, finance, vztahy i další rozvoj.

Právě tady se podle mě odehrává jeden z největších přechodů skutečného vzdělávání: from being taught to owning your learning. OECD používá pojem student agency a zdůrazňuje posun od člověka, který je pouze příjemcem rozhodnutí, k člověku, který dokáže jednat, volit a odpovědně ovlivňovat dění kolem sebe. OECD Learning Compass – Student Agency

Nechci studenty, kteří čekají na další pracovní list. Chci lidi, kteří se postupně naučí položit si otázku: What can I do with this?

LEADERSHIP – Naučit se vést, vzdělávat, vydělávat a vytvářet hodnotu

Leadership pro mě nezačíná funkcí. Začíná okamžikem, kdy moje schopnosti přestanou sloužit pouze mně. Dokážu něco vytvořit, někomu něco vysvětlit, vést člověka nebo tým, vyřešit problém nebo vytvořit hodnotu, za kterou je někdo ochoten zaplatit.

A ano, slovo vydělávat podle mě do vzdělávání patří. Ne jako jediný smysl života, ale jako schopnost proměnit své znalosti, talent, práci a nápady v hodnotu, kterou potřebuje někdo další. Proto bych chtěla, aby se mladí lidé postupně učili čtyři důležité věci: LEAD. LEARN. EARN. GIVE BACK. – Vést. Vzdělávat. Vydělávat. Vracet zpět. Ekonomická samostatnost je součástí ownershipu, podnikavost je způsob přemýšlení a tvorba hodnoty je něco úplně jiného než pouhé memorování obsahu.

OECD řadí creating new value mezi transformační kompetence potřebné pro budoucnost společně s převzetím odpovědnosti a zvládáním napětí a dilemat. OECD – Future of Education and Skills 2030

Tím se zásadně mění otázka, kterou vzdělávání pokládá. Z What do you know? se stává What can you do with what you know? A nakonec možná ta nejdůležitější: What value can you create with what you know?

MENTORSHIP – Naučit se vracet hodnotu zpět

A potom přichází fáze, na kterou podle mě ve vzdělávání téměř zapomínáme: Give back. Co udělám se vším, co jsem se naučila? Nechám si to, nebo díky tomu pomohu růst někomu dalšímu?

Mentor nemusí být sedmdesátiletý člověk na konci kariéry. Mentorem se můžeme na chvíli stát pokaždé, když někomu předáme zkušenost, která mu umožní udělat další krok. Stejně tak podnikavost pro mě není pouze založení firmy. Je to schopnost vidět problém, příležitost nebo potřebu a říct: I can create something that helps.

A právě tady se kruh uzavírá. Někdo mě něco naučil. Já jsem to převzala, použila a rozvinula. Vytvořila jsem další hodnotu a tu předávám dál. LEARN → OWN → LEAD → GIVE BACK.

Od učitele k Learning Architect

Pokud se takto mění role člověka, který se učí, musí se změnit i role člověka, který vzdělávání vytváří. Pokud už vzdělávání není jen předávání obsahu, nestačí být pouze tím, kdo ví a vysvětluje. Potřebujeme lidi, kteří dokážou navrhovat prostředí pro učení, klást správné otázky, propojovat lidi a myšlenky, vytvářet prostor pro spolupráci a pomáhat ostatním převzít odpovědnost za vlastní růst.

V ASPINTOA jim říkáme Learning Architects – architekti vzdělávání. Learning Architect nemusí mít všechny odpovědi. Jeho úkolem je vytvořit podmínky, ve kterých mohou vznikat nové otázky, nové souvislosti, nové nápady a nakonec i nová hodnota. Neříká pouze, co se máme naučit. Navrhuje, co se díky učení může stát.

A právě Learning Architects jsou podle mě zásadní součástí co-creation culture. Nejsou nad studentem. Stávají se součástí ekosystému, ve kterém se role neustále proměňují. Jednou se učím já od vás, podruhé vy ode mě a potřetí společně vytvoříme něco, co by nevzniklo bez nás obou.

„Budoucnost vzdělávání nepotřebuje učitele, kteří jen předávají znalosti. Potřebuje učitele v nové roli – jako architekty vzdělávání, kteří vytvářejí prostředí, ve kterém mohou růst lidé, myšlenky i nové možnosti.“
Šárka Králíčková, Founder of ASPINTOA® & Learning Architect

Ne individuální úspěch. Collective Growth.

A právě tady se dostávám k tomu, co je možná nejdůležitější. Dlouho jsme vzdělávání stavěli kolem individuálního výkonu – moje známka, můj test, můj certifikát, moje kariéra, můj úspěch. Jenže svět nefunguje individuálně. Největší problémy, které před námi stojí, nevyřeší jeden člověk s perfektním vysvědčením. Budou je řešit lidé, kteří dokážou spolupracovat, sdílet znalosti, spojovat různé perspektivy a společně vytvářet něco, co by jednotlivě nevytvořili.

OECD proto vedle agency pracuje také s pojmem co-agency – s myšlenkou, že učení a růst vznikají ve vztazích mezi studenty, učiteli, rodiči a komunitami. OECD Learning Compass 2030

Tohle je podle mě zásadní posun. Proto ASPINTOA nechceme stavět jako další knihovnu digitálního obsahu. Chceme vytvářet integrated learning ecosystem – propojený vzdělávací ekosystém.

Integrated Learning Ecosystem – když všechno začne fungovat společně

Vzdělávání často rozdělujeme na jednotlivé části. Jazyk, kritické myšlení, kreativitu, leadership, technologie, osobnostní rozvoj, finanční gramotnost nebo komunikaci. Jenže člověk takto rozdělený není. Když řeší skutečný problém, potřebuje několik schopností současně. Potřebuje informace pochopit, formulovat otázku, komunikovat, spolupracovat, rozhodovat se, hledat souvislosti, navrhovat řešení a někdy také přesvědčit ostatní, aby se k němu přidali.

Proto tvoříme ASPINTOA jako propojený vzdělávací ekosystém. Ne jako jednu učebnici. Ne jako jeden kurz. Ne jako jednu aplikaci. Ale jako prostředí, ve kterém se propojují lidé, témata, jazyk, myšlení, technologie, zkušenosti, otázky, spolupráce a tvorba.

Proč tvoříme ASPINTOA platformu

Vzdělávací platformu netvoříme proto, abychom digitalizovali učebnice. To by bylo příliš málo. Technologie nám dávají možnost udělat něco mnohem zajímavějšího – změnit samotnou architekturu učení.

Platforma ASPINTOA proto nemá být místem, kam člověk přijde „probrat lekci“. Má být prostředím, ve kterém může objevovat, mluvit, ptát se, diskutovat, přemýšlet, představovat si, tvořit, sdílet a postupně přebírat odpovědnost za vlastní učení.

Proto ASPINTOA® 4D stojí na jednoduchém principu LEARN → SHARE → IMAGINE → CREATE ( UČ → SDÍLEJ → PŘEDSTAV SI → VYTVOŘ). Learn bez Share (Učit se bez sdílení) může zůstat pouze informací. Share (Sdílení) nás nutí formulovat myšlenky a konfrontovat je s ostatními. Imagine (Představit si) otevírá prostor pro možnosti, které ještě neexistují. Create (Vytvořit) převádí myšlení do reality. A vytvořená hodnota se potom může vrátit zpět do komunity. Tím vzniká cyklus, nikoli lineární kurz.

Dynamic Learning – protože každý neroste stejným způsobem

Ne všichni potřebujeme ve stejný okamžik stejnou věc. Někdo potřebuje slovní zásobu, jiný otázku, další problém k vyřešení. Někdo potřebuje prostor mluvit, někdo potřebuje vést tým a někdo potřebuje něco vytvořit. Proto mi dává stále menší smysl vzdělávání, ve kterém všichni otevřou stejnou stránku ve stejnou chvíli a očekáváme, že tím vznikne stejné učení.

Dynamic Learning pro mě znamená, že systém vytváří strukturu, ale člověk v ní dostává prostor růst. Nemusíme odstranit strukturu, úrovně ani vedení. Potřebujeme je navrhnout tak, aby člověka neuzavíraly do předem dané cesty, ale otevíraly mu další možnosti.

Co-Creation Culture – z příjemce se stává spolutvůrce

Ještě důležitější je pro mě kultura spolutvorby. Student nemusí být pouze consumer of education (konzument vzdělávání). Může být jeho spolutvůrce (co-creator). Může položit lepší otázku než učitel, přinést zkušenost, kterou ostatní nemají, vytvořit projekt nebo něco naučit někoho dalšího.

A právě tady se znovu vrací Learning Architect (Architekt vzdělávání). Jeho úkolem není mít poslední slovo. Jeho úkolem je vytvářet podmínky, ve kterých mohou přicházet ke slovu ostatní. OECD Teaching Compass 2025 pracuje s rolí učitelů jako co-designers of learning, adaptivních expertů a aktérů změny, nikoli pouze vykonavatelů shora daného kurikula. OECD Teaching Compass

A to je přesně prostředí, které chceme vytvářet. Ne jednosměrnou cestu Teacher → knowledge → student (Učitel → znalosti → student) , ale živé propojení People ↔ ideas ↔ experience ↔ creation ↔ people (Lidé ↔ nápady ↔ zkušenosti ↔ tvorba ↔ lidé) .

Vzdělávání jako živý ekosystém

Možná právě proto o ASPINTOA stále častěji přemýšlím jako o živé laboratoři vzdělávání. Nechceme tvrdit, že máme hotovou odpověď na otázku, jak má vypadat vzdělávání budoucnosti. Chceme ji hledat, testovat, tvořit, pozorovat a měnit společně s učiteli, studenty, firmami, rodiči, odborníky a lidmi z různých oborů.

To je pro mě skutečný integrated ecosystem (propojený ekosystém). Ne jedna metoda, jedna platforma nebo jedna sada materiálů, ale propojení lidí, obsahu, technologie, dialogu, zkušeností a tvorby. A v jeho středu nestojí technologie. Stojí tam člověk.

Od individuálního učení ke kolektivnímu růstu

Možná právě tady se dostáváme k největší změně. Na začátku se ptám: What can I learn? Později: What can I do? Potom: What can I create? Následuje: Who can I help grow? A nakonec už otázka není jen o mně: What can we create together?

To je cesta od individuálního učení ke collective growth (kolektivnímu růstu). Nejde o to vytvořit několik mimořádně úspěšných jednotlivců, kteří doběhnou do cíle před ostatními. Jde o prostředí, ve kterém znalost, zkušenost nebo nápad jednoho člověka může otevřít další možnost někomu jinému.

Rosteme společně. Růst jednoho otevírá cestu k růstu dalších.

Možná potřebujeme změnit samotnou definici úspěšného studenta

Pro mě už úspěšný student není člověk, který zná všechny odpovědi. Je to člověk, který se nebojí položit otázku, dokáže přemýšlet, vyjádřit vlastní názor, naslouchat, změnit názor, převzít odpovědnost, spolupracovat, vést, vzdělávat druhé a něco vytvořit. Dokáže svými schopnostmi vytvářet lidskou, společenskou i ekonomickou hodnotu, dokáže si svou prací vydělat a postupně také dokáže část vytvořené hodnoty vracet zpět.

Právě v tom pro mě spočívá kolektivní růst. Cílem vzdělávání není pouze pomoci jednomu člověku dostat se dál. Je jím vytvořit prostředí, ve kterém růst jednoho člověka umožňuje růst dalším.

A přesně proto ASPINTOA tvoříme.

„Skutečná hodnota vzdělávání nezačíná tím, co člověk ví. Začíná tím, co díky tomu dokáže vytvořit a komu tím dokáže pomoci růst.“
Šárka Králíčková, Founder of ASPINTOA® & Learning Architect

Možná tedy nepotřebujeme další generaci lidí, kteří se naučili více. Potřebujeme generaci lidí, kteří se naučili lépe přemýšlet, odvážili se tvořit, dokážou vytvářet hodnotu a pochopili, že skutečný růst nekončí u nich samotných.

Protože vzdělávání podle mě není cesta od A do C2. Je to cesta od LEARN k CREATE ( od UČENÍ k TVOŘENÍ), od přijímání k odpovědnosti, od odpovědnosti k leadershipu, od leadershipu k tvorbě hodnoty a od individuálního úspěchu ke schopnosti vracet vytvořenou hodnotu zpět a umožnit růst dalším.