Také používáte různé učebnice a přeskakujete z jedné do druhé? Vybíráte z nich, co vám zrovna do hodiny pasuje? Kopírujete z nich články, skládáte je do desek a tvoříte z nich pracovní materiály, podle kterých by se lidem dobře studovalo?
Také jsem to dělala. Vlastně celý život. V této učebnici mi vyhovovalo toto, v té druhé tamto. Spojovala jsem dohromady věci, kombinovala materiály a tvořila zdánlivě vzdělávání na míru dětem, dospělým nebo skupinám, aby je to bavilo a zároveň se posouvali rychle dopředu.
Strávila jsem na tom miliony hodin tak jako vy. Někdo si dal práci s tím, že učebnici nebo knihu sestavil, a já ji tu rozebírám dle mých představ. Holt pro studenty nebo dospělé bylo zrovna aktuální téma Můj soused než tektonické desky v učebnici angličtiny.
Všechny materiály, které se za ty roky kupily se postupně stávaly myšlenkovými mapami, kartami s hrami, ústřižkami, šanony, deskami, černobílými nebo barevnými nakopírovanými materiály. Znovu a znovu každý rok jsme vymýšleli nové materiály pro tábory, kurzy a kluby.
Učebnice nefungují? Fungují, ale pro jednotlivce, ne pro skupiny. Ve škole je třída tým. A vlastně stejně jako slovo škola, jsou zatíženy roky tlaku a učení se věcí na sílu. Pro někoho jsou nudné, chaotické, přeplněné, plné obrázků. Pro někoho jsou strukturované, jasné, přehledné a člověk ví přesně, co v tom roce dělá. Málokdo se ale podívá na syllabus na začátku nebo konci učebnice, aby věděl, kde začíná, co ho čeká a kam dojde.
Většinou totiž jedeme stránku po stránce, kapitolu po kapitole. A nuda je na světě. Tak k tomu přidáte (čti dokoupíte) flashcards, pracovní sešity, které pro jistotu nakopírujete, aby to nebylo tak drahé a lidé dostanou do ruky černobílé nezáživné materiály, ve kterým sami a potichu procvičují většinou gramatické jevy.
Abychom se chápali – já si neuvěřitelně vážím lidí, kteří učebnice a knihy píší. Jsou to kapacity, akademikové, i praktici. Jen se při nich lidé dívají do učebnic místo na sebe. A tam začíná konec komunikace.
Chci jít v něčem do hloubky? Vezmu si učebnici nebo skripta nebo knížku a nastuduji si ji. Chci mít interakci, nahlas přemýšlet, mluvit a měnit svoje názory, naučit se naslouchat ostatním, naučit se vzájemně učit a vést ostatní? Pak mi učebnice nestačí.
Další stránkou jsou nové a nové edice. Starou už neobjednám, musím koupit novou včetně nahrávek. Jaké je to pak rozčarování, když vám nová edice přijde a vy zjistíte, že se v ní staly minimální změny na čtyřech! stránkách a zbytek je úplně stejný.
Máme toho za 20 let ve vzdělávání docela dost. Zároveň celých 19 let máme stoprocentní výsledky v mluvené části u Cambridge zkoušek v Praze. Čím to je? Co děláme dobře? A proč zároveň stále vidíme ty propastné rozdíly mezi dětmi i učiteli v sebevědomé komunikaci?
Znám učitele, kteří umí vysvětlit gramatiku bezchybně. Mají všechny poučky v hlavě a častokrát i ukázkové příklady. To není můj případ. Raději jdu, najdu si znovu a znovu gramatiku, kterou zrovna se studentem potřebuju a jdeme do hloubky, větu po větě, slovo po slovu. Jemu to tam musí docvaknout podle toho, co jeho mozek potřebuje.
Gramatika je ale jen jedna část komunikace. A ať chceme nebo ne, stále je na ní ve školách kladen velký důraz. Je totiž pohodlná. Vyplňujete cvičení, dá se lehce změřit, kolik v ní máte chyb, gramatické materiály jsou všude k dostání. Jsou jich mraky, stohy, plný internet, plné skříně, plné učebnice.
Jenže další částí je aktivní komunikace. Máme tu učebnice k přípravě na maturitu, konverzační učebnice k tématům, můžete si stáhnout materiály s 1 500 otázkami na různá témata a snad i k různým úrovním. Jste šťastní. Už se vám to ve skříni nebo v digitální podobě v PDFkách plní. Máte připraveno 20 – 60 – 120 témat a myslíte si, jak jste připraveni. Budu se ptát a oni odpovídat. Nebo jim dám otázky a oni na ně písemně odpoví. Zadám jim rozhovor a oni ho vytvoří. Whoops. Někteří ale stále mlčí. Úplně se vám to nedaří se všemi. Nevadí, s tím si přeci poradíte. Najdete další témata a otázky, aby to už konečně zafungovalo. Když to tomu člověku připravím na míru, tak to přece musí vyjít. Nebo ne?
Pak tu máme slovní zásobu. No jo, slovíčka, kámen úrazu nejen u jazykářů. Dnešní děti nečtou, slyším ze všech stran. Psát nebo nepsat čtenářské deníky? Jsou básničky v učebnicích zastaralé? “Nechci, aby se moje dítě učilo Kytici, psalo z ní referát a muselo číst o Svatební košili. Bude z toho mít noční můry.” říká mi další rodič a dodává, že si ho učitel zve do školy.
Černobílá slovíčka najdete v každé učebnici. Představte si, co to dělá s vámi nebo třeba i s dyslektickými nebo ADHD dětmi nebo dospělými? Jste zahlceni. To také slyším od učitelů o učebnicích. Zahlcení. To slovo je vlastně opakem koncentrace a pozornosti. A to se, v černobílých sloupečcích a “VšechnoNarvatDoDvojstranyVUčebnici”, prostě nedá soustředit. Nehledě na to, že ani nevíte, kolik čeho umíte. A hlavně, zapomínáte. Je toho tolik, že do dlouhodobé paměti to pak nemá šanci dojít. Kdo vás kdy učil, jak funguje mozek? Kdo s tím nyní seznamuje děti? A jak díky tomuto porozumění mohou ve školách uspět všechny děti?
A tak si lidé po staletí pomáhají různými pomůckami, hrami a hracími kartami, aby zpestřili výuku a vzdělávání a neustále se snažili vyvolat komunikaci mezi lidmi. Je to jako tlačit kouli, která na vás padá. No a třeba ve třídě plné dětí, kde ve státních mateřských, základních, středních i vysokých školách máte klidně 30 i více studentů, se ta koule zvětšuje a padá na učitele, který je vlastně už od začátku odsouzen k neúspěchu. A to nemluvím o malotřídkách.
Stačí se totiž jen podívat, jak mezi sebou “diskutují, debatují a konverzují” politici, novináři a další lidé, které vnímáme v televizi. Slyšíte, jak spolu komunikují rodiče a děti například v šatnách ve školách nebo na fotbalovém zápase? Čtete ve skupinách na sociálních sítích, jak spolu komunikují rádoby skupiny se stejnými zájmy? Jak moc jsou na sebe děti i dospělí oškliví a vědomě nebo nevědomě si ubližují?
I já jsem se musela a stále se učím komunikovat jinak, než jak jsem byla zvyklá. Komunikace je neustálý proces. Proč ale dokola dělat věci, které vidíte, že nefungují? Nikdo nás přece nenutí stát na místě, můžeme pohnout svou myslí a věci změnit.
Ano, bolí to. Je to přerod a někdy porod. Ale víte, co přijde po porodu? Zrodí se nový život. Nová naděje. A pro to svoje nové dítě chcete jen to nejlepší, tak jako každý rodič. Není třeba opakovat to, co jsme zažili a jak s námi v dobrém nebo zlém, komunikovali v dětství naši rodiče nebo učitelé. My máme plnou moc a sílu to změnit, každý sám u sebe, každý sám za sebe. Pak ale to má efekt sněhové koule. Vy začnete a vaše okolí, vaše děti, vaši lidé v tom pokračují. A společnost se mění.
Proto jsme se rozhodli založit první vydavatelství bez učebnic. Začít tvořit systematické vzdělávání založené na komunikaci, spolupráci, zvídavosti a kreativitě. Mít pevný základ pro každé dítě a dospělého, vizuální mapu, kde ví, kde je a kam jde. Ať už je to osobnostní rozvoj v angličtině, češtině, španělštině nebo matematice, a přidávat budeme postupně další. Nejde přeci o předměty, ty postupně zmizí. Jde právě pro ty komplexní dovednosti, které potřebujeme pro náš rozvoj v budoucnosti. Myslet a mluvit jako leadeři.
Otočili jsme tedy vzdělávání. Z toho, co bylo jen doplňkovým materiálem (karty a hry) jsme udělali hlavní vzdělávání, které stojí na čtyřech pevných pilířích pro sebevědomou komunikaci mezi lidmi. Ne předměty, ale vzdělávání zaměřené na člověka.
Tak proč to tedy nejsou další učebnice, které by byly tak lehké dostat do světa? Proč tvořit první vydavatelství bez učebnic a vše otáčet do systematických a metodických karet, které na sebe navazují od začátečníků po profesionály?
- obrovská úspora peněz a životního prostředí
- destilace pro pevné základy, aby mohl uspět každý
- personalizace vzdělávání
- rychlá tvorba vzdělávání, které se neustále vyvíjí
- nová témata, která jsou potřeba pro budoucnost
- lehkost mezilidské komunikace
- zaměření se na jednu věc
- koncetrace a přesun do dlouhodobé paměti
- naučit se odmala převzít zodpovědnost za své vzdělávání
- learnership – ownership – leadership – mentorship/entrepreneuship
- 4 pevné pilíře sebevědomé komunikace
- možnost změřit, kde jsem a kam jdu
- vizuální vzdělávání a mapa od začátečníků po profesionály
- tvorba vlastního vzdělávání
- možnost okamžitě reagovat na dění ve společnosti
- odvaha myslet – mluvit – měnit – vést
- propojení komunikace + osobního rozvoje + (self)leadership dovedností
- dívat se na sebe z očí do očí
- naučit se pokládat otázky místo memorizování
- gamifikace pro všechny
- zapojení skupin, i jednotlivců
- přinést svobodu do vzdělávání
- trénink mozku a sebereflexe
- přestat učit (se), začít vést
- spojovat komunikaci napříč generacemi
- stmelují kolektiv
Vlastně metodickými kartami úplně změníte prostředí. Pro dospělí a děti mají tak rády skautské kluby, odpolední kluby, mastermind kluby? Je v nich volnost, svoboda a všichni spolu sdílí dobré i zlé. Věří si. A rostou spolu. Systematickými kartami měníte školy na kluby. A dáváte konečně volnost učitelům a dětem.
A když si chcete zalézt do kouta a být chvíli sám? Tak teď je ten prostor na knihu, učebnici nebo deník, do kterého zpracováváte vše, co se vám honí hlavou a co jste zažil. Čas se zastavit, zrelaxovat, ztišit mysl a ponořit se do sebe. Ne jet 45 minut a 5 min vypnout a hned skočit někam jinam, odsedět si hodinu a pak ještě dalších 6. Takhle moderní školy nevypadají. A už jsou i mezi námi. Někde fungují líp, někde méně. Je to proces, stále se všichni učíme.
Důležité je se umět adaptovat. Nám nedávaly učebnice smysl, proto jsme vytvořili možnost systémové změny. Budoucnost škol je odvíjí od našeho leadershipu a postavení se za to, čemu věříme a co nám dává smysl. Nerozhodovat o věcech jen z hlediska minulosti, zapojit děti a dospělé jako spolutvůrce vzdělávání.
Ať už implementujete náš celý systém vzdělávání, nebo jen jeho části, s námi jste flexibilní. Čekejte od nás neustále nové věci zasazené do systému tak, aby dávaly smysl a bavily děti, učitele, rodiče i firmy.
Bez vzdělávání se nedá žít. Bez vzdělávání stagnujete. A stagnace vede k umírání. Tak pojďme žít. ASPINTOA® vydavatelství a vzdělávání vás vtáhne do hry, ať už jste malí nebo velikáni. Pro život potřebujeme energii, emoce a empatii. A tu přinášíme v každé kartě, kterou lidstvo dosud podceňovalo. V systému je síla. Může zabíjet kreativitu nebo ji opět nastartovat. My jsme si vybrali to druhé.
Zjistěte, v čem spočívá síla ASPINTOA®. Jsme tu pro rodiny, školy, i firmy. Pozvat si nás můžete i na školení Klima třídy, Klima sborovny nebo Klima firmy a zjistit, jak funguje vaše třída, sborovna nebo firma jako tým.