HLOUPÉ DÍTĚ
“Musíš se to naučit. Musíš to prostě nadřít, když ti to učitel neumí pořádně vysvětlit.” ( já, 6-18 let). “Si blbej, nebo co? Tohle jsme dělali minulý týden, ne? Copak si to nepamatuješ?” (rodič dítěte, 45 let, 7 let). “Ve škole v angličtině děláme opisný tvar, říká učitelka. Já ale nevím, co to znamená.” (dítě, 9 let). “Cítím se tak hloupě, že jsem v angličtině na úrovni dítěte.” (dospělý, 35 let). “Jako máma jsem v šoku, že profesoři na gymnáziích anglicky neumí ani základy. Umí jen ti, co angličtinu učí. Žila jsem v domnění, že já jsem, jako obyčejná máma, ta poslední, která nemluví. A teď jim mám svěřit studenta ze zahraničí.” (dospělý, 36 let)
To je jen pár velice smutných, ale denně probíhajících “rozhovorů” s dětmi a dospělými. Jak já jim rozumím!
Byla jsem hloupé dítě. Tak jsem se cítila. Považovali mě za něj, řekli mi to do očí, ale i kdyby to nevyslovili. Vy to cítíte. Vidíte, jak s vámi lidé mluví a jak s vámi zacházejí a kam vás zařadili. “Vždyť ta učitelka ti neměla dát dvojku přes celou stránku v první třídě na vysvědčení! Teď si tě zařadili, už nikdy nebudeš mezi chytrými. Musíme s tím něco udělat. Po škole přijdeš a budeš se učit. Klidně až do večera.” Přesně tohle jsem zažívala.
A já se učila. Do večera. Celou základku, abych měla vysněné jedničky pro rodiče. A zažívala jsem spoustu chvil, kdy jsem se nedokázala učit věci nazpaměť. Dětmi jsem byla šikanována, i mlácena. Učitelům byly moje známky jedno. Neřešili, jestli jsem šťastné dítě. Známka je známka.
Učila jsem se celý gympl, abych prošla, protože moje hlava lítala v oblacích a tvořila, jako introvert jsem se ve třídě ani mezi učiteli necítila dobře. Nenašla jsem podporu a určitě jsem se neučila s lehkostí. Viděla jsem věci jinak, přicházela jsem si na věci jinak. Ale to se nesmělo. Musel se dodržovat přesný postup. Uvěřila jsem, že jsem hloupé dítě. A moje sebevědomí se už dávno rozplynulo.
VOŠPG Litomyšl byl pak pro mě ráj na zemi. Sociologie, pedagogika, psychlogie, praxe u dětí ve škole. Podporující prostředí i učitelé. Změna, která nastartovala a uvolnila inovaci a vášeň pro vzdělávání a empatii ke všem, kteří nějakým způsobem trpěli, protože se cítili pro okolí nedostateční, neviditelní, nepochopení.
Srážka s realitou přišla při nástupu do práce na základní školu, kde jsem čekala svobodu ve vzdělávání, ale díky systému tam byli spíše opatření. To se ale netýkalo lidí. Měla jsem vedle sebe podporující vychovatelky, učitele, i ředitele. Přesto tam bylo pro všechny spoustu zákazů, co můžeme a nemůžeme. A to nebylo nic pro mě. V životě jsem tedy byla zaměstnaná pouze půl roku a věděla jsem, že tudy moje cesta nepovede. Neumím poslouchat a následovat jen proto, že se to tak dlouhodobě dělá, i když to nedává smysl.
Odjela jsem jako au pair do USA a tam jsem poznala, co znamená svoboda. I když se to díky střelbě ve školách nezdá, každý vás podporuje říci svůj názor, jít za tím, co chcete. A tak jsem poznala další kus sebe a přivezla jsem ho s sebou do Čech. Zvláštní bylo, že když jsem mluvila anglicky, vyjadřovala jsem svoje myšlenky s odvahou. V češtině jsem se stahovala zpátky. Tak funguje náš mozek, teď už tomu rozumím. Hledá bezpečí. V cizím jazyce jste vlastně druhá osobnost. Váš mozek je volný, slovní zásobu máte menší než ve svém jazyce, a tak se vyjadřujete jasněji a přesněji a nejste zatíženi všemi těmi negativními zážitky a nánosy z dětství.
Našla jsem si způsob, jak zůstat ve školství, ale být svobodná a předávat dětem radost ze vzdělávání smíchanou s osobnostním rozvojem, leadership dovednostmi a výukou angličtiny. Začít vlastní podnikání a zároveň zůstat s dětmi v jejich školním prostředí. Vytvořit odpolední kluby a propojit děti ve školách a městech mezi sebou. Pořádat pro ně tábory a víkendy u nás doma. To je svoboda. A zároveň stále mít společnou misi – aby lidi bavilo vzdělávání.
Tvořila jsem vlastní metodiky, rozebírala jsem knihy a vytahovala jsem z nich to podstatné. Miluju knihy od Macmillan Education , díky kterým jsem s dětmi mohla hrát pohádky nebo přípravu na YLE od Cambridge Assessment International Education , díky kterým jezdíme s dětmi do British Council na zkoušky.
Jenže, i po 20 letech přímé práce ve školství za školou, nevidím změny a vidím utrápené učitele a ještě utrápenější děti. Povolání, které pro ně bylo posláním, se změnilo v rutinu. Tohle je počátek neosobního vzdělávání, kterého jsme po 100 let součástí.
Prosím, neberte mě za slovo, neházím všechny do jednoho pytle. To je to poslední, co bych chtěla. Ale je třeba si přiznat, že tam, kde to nefunfuje, většinou habrují vztahy, osobní přístup a přetížení. Ať už je to ze strany rodičů, učitelů, ředitelů, zřizovatelů, inspekcí, ministrů nebo dětí. Ať už je to haldou materiálů, které se na nás valí a my je neumíme zredukovat a otočit do zábavy.
My všichni umíme být neosobní. A také my všichni umíme tvořit osobní vztahy. Když chceme nebo když víme, jak. A já se ptám: ” Je náš vzdělávací systém postavený na osobním jednání?” Chtělo by se říci, ano, jasně, vidíme se přeci s dětmi denně.
Tak jak je pak možné, že spolu děti chodí do třídy 9 let a neznají své spolužáky jmény? Neví, co se děje u nich doma? Neví, jaké jsou jejich zájmy? Neznají křestní jméno paní učitelky? Proč máme předměty jako anglický jazyk, přírodověda, zeměpis, chemie. Něco, co je tak neosobní a zdá se, že už při názvu jde o haldu informací místo prožitku a objevování, co to přinese mně, a jak se díky tomu můžu podílet na lepším světě pro všechny a chránit naší planetu? Co kdybychom jen přidali Angličtina skrz životní zkušenosti nebo Chemie skrz životní zkušenosti. Co kdybychom přestali mít ve školách předměty a měli bychom kluby angličtiny,chemie, biologie? Cítíte už jen v tom ten závan svobody? Najednou vás mozek pustí úplně do jiné dimenze. Vždyť do klubů už dávno chodí děti rády. A dospělí jakybsmet. Máme tu mastermind kluby, leadership kluby a další. Jdeme tam dobrovolně a chceme se dozvědět a spolupracovat spolu na osobní rovině. Protože to funguje.
Emoce, empatie a energie jsou součástí každé osobnosti. Využijme je ve prospěch vzdělávání. Základem všeho je mezilidská komunikace. Ne všechny děti a dospělí ale uspějí. Já byla jednou z nich. Neuspěla jsem. A celý život hledám způsoby, jak pomoci ostatním uspět. Jak to změnit. Proč? Protože věřím, že to dokáže každý. I hloupé dítě, kterým mě nazývali. I každý, kdo si v tuto chvíli připadá neúspěšný a neviditelný. Někomu to trvá déle, někdo jen potřebuje najít správný nástroj a porozumět sobě a jak jeho mozek funguje, a znovu najít sebevědomí, které pod tíhou ostatních, bylo kolikrát zakopáno hluboko uvnitř. Mám pro vás ale dobrou zprávu. Ono tam je. Nezmizelo. Už ho máte v sobě. Jen ho projevit navenek.
To, co jsem se za 20 let naučila skrze životní zkušenosti, jsem chtěla předat dál. Nenechat si to pro sebe. Uspět dokáže nejen jednotlivec, ale i tým, celá škola, celá rodina nebo celá firma. Musí tu být přece řešení, jak nepokračovat v tom, co nefunguje a nepsat o tom články a nestěžovat si, ale udělat akční kroky, které budou hned k dispozici a mohou být implementovány.
Jak ale netvořit další učebnice, které nebudou flexibilní pro všechny a nebudou se s nimi dát hrát hry? Jaké nástroje potřebuju vytvořit, aby sbližovali lidi, děti, učitele, pomáhali komunikaci a sebevědomí?
Jak přinést do škol zábavu, když je dokázané, že se díky EDUZMĚNA dozvíte, že 75 procent času děti jen pasivně poslouchají? Jak otočit to naše vzdělávání do zábavy pro děti, i učitele? Jak nechat děti komunikovat mezi sebou, aby měli odvahu vést druhé? Nechceme přeci jen udávat směr pouze pro zaměstnanecké pozice, ale i pro budoucí podnikatele? Co když v budoucnu žádní zamětsnanci nebudou a všichni se budeme muset spoléhat sami na sebe?
Jaké to jsou klíčové dovednosti pro náš společný úspěch v budoucnosti? A je to tu zas. Emoční inteligence, empatie, poroznost, umět se soutředit, umět vyhledávat, umět se učit, umět vést sebe, i druhé, umět komunikovat mezi generacemi, tvarovat náš mozek díky jazykům a nespoléhat jen na technologii.
Ano, pracovat s AI a dalšími technologiemi je nutnost. Ale jako ve všem na naší planetě, je důležitá rovnováha. Díky robotům nebudeme muset v budoucnu tolik pracovat. Třeba budeme v práci jen dva dny. A zbytek budeme doma. Umíme spolu ale žít v harmonii? Umíme spolu komunikovat a bavit se na úrovni, kde se např. dítě zrovna nachází?
Je tolik rozvodů po celém světě. Já “ztratila” tátu, když mi bylo pět. Následky toho, co dospělí omlouvají, že je to přece v dnešní době normální, si nesu doteď. Sama jsem v šoku, kolikrát se ještě v hlavě objeví pochybnost, která pramení z dětství. Nerozumíte, necítíte, abyste přežili tu bolest, kterou cítíte na hrudi. Znecitlivíte, jak trefně říká Daniel Kosec ve svých knihách.
TVŮRCE VZDĚLÁVÁNÍ
V roce 2018 jsem sedla a díky Marie Forleo B school jsem vytvořila první náčrt ekosystému vzdělávání, kde se z lidí stávají lídři, ne následovníci. Kde mohou procházet všemi úrovněmi tak, jak rychle nebo pomalu chtějí. Od toho dne jsem se nezastavila. Z Atlanta Akademie vznikla SPINTO metoda, kterou jsem 5 let testovala přímo na lidech a postupně s týmem tvořila systematické materiály v podobě karet, ne učebnic. V roce 2020 vznikla ASPINTOA s.r.o. , která tvoří materiály pro budoucnost vzdělávání. Materiály, které přináší svobodu ve vzdělávání pro děti, i pro učitele. Zní to nadneseně? Možná. Dokud nepoznáte jejich sílu.
A víte, co je na nich skvělé? Dávají lidem svobodu rozhodovat si o svém vzdělávání, protože najednou vizuálně vidí, kde jsou a kam míří. Vytvořili jsme tak vizuální mapu komunikačního systému.
Kdo potřebuje pomoci první? Naše děti. Proto jsme začali angličtinou. Pak jsme ji přetočili do češtiny. Pak do španělštiny. Pak do matematiky. Ukazujeme, že to jde. A to je naším cílem. Nečekáme. Tvoříme. Jenže pak jsme zjistili, že pomoci potřebují učitelé a rodiče ještě dřív. Oni kolikrát neví, že neví. Tak jako my. Ale měli odvahu začít a to se cení. Bez odvahy stojíme na místě.
Nástroje jdou použít i jednotlivě, nebo implementovat do vašeho systému ve škole, nebo podle něj učit samostatně. To by ale byla škoda, protože svět není jen o jedné metodě nebo systému. Svět je propojením systémů, které spolu dobře fungují.
Vymysleli jsme nástroj, který umí změřit komunikaci. Ale bez dalších souvislostí bychom to nezvládli. Například velkou část v tom hraje Cambridge English. Vzhledem k tomu, že jsme celý život pomáhali dětem a dospělým uspět v angličtině a nesnášeli jsme černobílé sloupky slovíček, které najdete v každé učebnici, vytvořili jsme na Cambridge základech vizuální karty, se kterými je pak radost se učit.
Když už se něco dělá, tak pořádně. Od začátku do konce. Od A do Z nebo respektivně v angličtině od A do C2. Komunikace je ale komplexní. A to byla věda to seskládat tak, aby to fungovalo i podle toho, jaké poznatky máme z neurovědy, tedy vědy o mozku. V tom jsme zasse stavěli na základech znalostí z Neurolanguage Coaching® od tvůrce Rachel Paling, kterou doporučuji každému, kdo vzdělává další. Kdybych ji nepotkala, asi bych nikdy ze sebe nesloupala nánosy všeho, co jsem ve škole prožívala a plně nepřevzala zodpověnost za to, kým jsem dnes. Tenkrát v Praze jsem kurz pomalu celý probrečela. Opravdu to přirovnávám k tomu, jako když loupete cibuli, vrstvu po vrstvě. A Rachel stála při mě. Nikdy jí to nezapomenu. To malé dítě, ta bolest, krou jsem znovu cítila, jak se se snažila zavděčit všem učitelům, rodičům, ale hlavně to, že to, co jsem celou dobu cítila, že je při výuce špatně, že nejsem hloupá, že opravdu se dá učit s empatií, nevýkonnostně a s lidskostí.
Spousta dětí i dospělých trápí jen kvůli tomu, že jich třeba jen chybí vizuální materiály a možnost více trénovat s ostatními, nejen s dospělými. A proto naše materiály fungují, protože najednou vizuálně vidíte, co všechno se učíte a co musíme nosit v hlavě. A jak úžasný nástroj náš mozek je.
Pak, jako rodič nebo učitel, polevíte ve své přísnosti a dokonalosti. Dokážete si to toiž představit, i když to není váš předmět. Otočíte se od předmětu k člověku. A co si dokážeme představit, to dokážeme vytvořit.
A co jsme to tedy vytvořili? Takto vypadají jednotlivé 4 pilíře sebevědomé komunikace plné emocí, empatie a energie, které se dají použít jednotlivě nebo systémově. Využít je můžete k výuce angličtiny, etiky, do komunikačních hodin, jako hry na tábory, do družiny, jako systém na vzdělávání, k logopedii, pro školní psychology, do třídnických hodin, pro lektory a jazykové školy, pro kouče v češtině a v angličtině, pro firmy na teambulding nebo vám z nich vyrobíme vlastní hry, a určitě plánujeme netradiční témata, která rozhýbou školy.
Vždyť GLOBAL GOALS jsou pro svět dány. My se rozhodli pracovat v souladu s nimi. (Kacířská myšlenka – Co kdyby zmizely ze škol předměty tak, jak je známe a místo nich by bylo těchto 17 cílů, na kterých se můžeme podílet. Jak by se změnily školy? A jak by se změnil svět díky lidem v nich?)
DYSLEKTICKÉ MYŠLENÍ
Dne 8.3. 2023, v mým 45 letech, se pro mě změnit svět. Můj mentor mi říká: “Šárko, to, co jste vytvořila je výjimečné a komplexní. Každý rok se posouváte dál a prokopáváte cestu s prvními školami, které mění myšlení nad tím, jakým způsobem učí. Jen, někdy mi připadá, že jste roztěkaná, rozlítaná, spojujete spoustu věcí. Napadlo vás někdy, zda nemáte dyslektické myšlení?”
Co? Já? Dyslektik? NIKDY MĚ TO NENAPADLO. Ale jak jsme to nahlas vyslovili, tak to do sebe zapadlo jako puzzle. Tak proto to neustálé tlačení do školy, když jsem byla dítě. Tak proto pro mě nefungovaly tradiční metody ve školách založené na memorování. Tak proto moje úlety v představivosti a chaosu. Tak proto spojování nespojovatelných věcí. Tak proto lidi nechápali, o čem mluvím. Tak proto ta hloupá Šárka, dítě, které třeba vůbec nebylo hloupé! Jen myslelo jinak.
Tolik bolesti jen kvůli tomu, že jedeme jeden tradiční systém po 200 let? Tolik nešťastných dětí po celém světě, kterým náš systém může pomoci doslova vidět, jak myslíme a spojit tyto dva světy tradičního a dyslektického myšlení, aby si děti i učitelé mezi sebou více rozuměli?
Test jsem si udělala, abych si to potvrdila. Zároveň jsem se díky tomu dozvěděla o neziskové oragnizaci Made By Dyslexia v čele s Kate Griggs, a když jsem uviděla minulý týden jejich logo, které je poskládáné stejně jako náš systém, nemohla jsem uvěřit. Je to, jakoby se uzavřel kruh celoživotního hledání. Zároveň vím, že celý život pracuji s dětmi nadanými, i s těmi, kteří mají problémy. Naše materiály spojují oba světy a to mi dává ještě větší naději, že pomůžeme miliónům lidí, kteří se trápili nebo trápí. Společně to dokážeme změnit. Stačilo “jen” vymyslet systematické materiály, které jsou vizuální, flexibilní, hravé a připravené k oboustranné komunikaci mezi dětmi. Hlavně jsou ale o nás, o lidech, nejen o informacích a memorování. Ukazují nám cestu, kde jsme a kam jdeme nebo kam chceme jít. Podporují komunikaci, spolupráci, praxi a kreativitu.
Vše, co potřebujeme v 21.století. A věta: “Dáme karty?” zní v 21.století určitě líp než “Otevřete si učebnici na straně 6.”
TADÁ! Jsem roztěkaná? Jupí! Vy jste možná taky. Propojila jsem jen Cambridge + Neurolanguage Coaching® + How to Fascinate® metodu + SPINTO® metodu + praxi ve školství a mimo ni + vlastní zkušenosti + děti jako spolutvůrci vzdělávání + Atlanta Akademii + práci 1:1 + koučink + neurovědu + jazykové dovednosti + leadership myšlení + podnikání + práci dětmi, teenagery, studenty, dospělými, manažery, investory, učiteli, rodiči, zkušenosti z České republiky a ze zahraničí, Learnlife, zkušenosti se zřizovateli, řediteli i Českou školní inspekcí. Síla nežít v bublině. Propojovat světy. Mám dyslektické myšlení. A vy?
Dyslektické myšlení bylo v minulosti bráno jako porucha. Ve starých textech najdete jen negativní označení. Už tomu tak ale není. Je to jen jiný druh myšlení a právě díky www.madebydyslexia.org a dalším organizacím se nyní vzdělávají rodiče a učitelé po celém světě, jak porozumět a pomoci oběma stranám. Je tolik nových informací právě i díky neurovědě a o tom, jak paměť a myšlení lidí funguje. Přihlaste se na trénink zdarma a běžte do hloubky. Jedna paní ředitelka mi minulý týden řekla, že nemá ve třídě žádné dyslektické dítě. Možná, že o tom ani nevíte, tak jako já.
Chcete vidět , jak dyslektické myšlení funguje? Jak spojuje jednotlivé souvislosti? Chcete se podívat do hlavy jednomu z nich? Tak tohle je moje myšlení. VIZUÁLNÍ MAPA PRO VŠECHNY, která spojuje komunikaci mezi tradičním a dyslektickým myšlením, abychom si spolu více rozuměli.
Představuji vám 1.krok: WORDESO – Eso ve slovní zásobě ( rozvoj slovní zásoby, hry, přemýšlení, vyjádření)
Přestavuji vám 2.krok: DIALOGIS – Poznejte se víc ( rozvoj komunikace, vztahů, dialogů a leadership otázek)
Představuji vám 3.krok: GRAMMAX – Bav se na max ( rozvoj čtení s porozuměním, gramatiky, hry, poznávání, učit se nové věci)
Představuji vám 4.krok: INFITY – radost z kreativity ( rozvoj kreativity, představivosti, komunikace, spolupráce, psaní)
Představuji vám celý vzdělávací systém sebevědomé komunikace ASPINTOA®, na kterém stále pracujeme, a který jde implementovat do každé školy, rodiny nebo firmy. Zároveň s ním jdou tvořit vlastní hry, nová témata, personalizované vzdělávání.
Od roku 2020 se k nám přidaly první školy, které se nebály inovace a změny. Ať už s pár boxy nebo s celým systémem, který úspěšně implenetují ve své škole a my s nimi nadále spolupracujeme. Díky nim vznikly unikátní slovníky, ve kterých se děti orientují za pomoci čísel, mohou s nimi hrát hry, slova se v nich opakují podle toho, kolikrát je najdou na kartách, což jim opět pomáhá vše uložit do dlouhodobé paměti a užít si s nimi zábavu, protože i se slovníkem se dají hrát hry mezi dětmi. Ano, čtete dobře, MEZI DĚTMI, ne mezi dětmi a učiteli. Přidali jsme první matematiku, španělštinu i vlastní hry pro firmy. Materiály jsou pro třídu, ne pro jednotlivce, takže se tím ušetří obrovské množství peněz.
Učitel se stává lídrem, který tvoří bezpečné prostředí, kde se daří inovaci a vášni pro vzdělávání. Žádné tiché hodiny. Děti spolu mluví, hrají hry, samy se vzdělávají a společně to prožívají. Znají se lépe navzájem mezi sebou. Na otázky z karet mohou odpovídat znovu a znovu, protože jejich myšlení je za měsíc někde jinde a oni zase prožívají něco jiného.
Materiály jsou ručně řezané, z tvrdého, ale hebkého materiálu, nebo v eko udržitelné kvalitě. Právě díky materiálu je mohou používat děti v Keni ve školce a škole Rael, kterou postavili dobrovolníci z České republiky, a kterou jsme se i tím málem, co máme, rozhodli podporovat. Proč? Protože nám to dává obrovský smysl a opět ukazujeme dětem ve školách a školách, že na globální myšlení nemusí čekat až do dospělosti. Pomoc je otázka rozhodnutí, říká Jan Havlíček, organizátor projektu Rael. A my s tím plně souhlasíme.
Jakmile jsme začali pracovat s prvními učiteli, zjistili jsme, že v České republice chybí systematické vzdělávání. Že jezdí na workshopy, skvělé akademie ( slyším samou pochvalu na Akademie Libchavy ), fungují tu projekty jako Učitel naživo, Infra, Otevřeno, Educator, Scio, Svobodné vzdělávání, MAS, Líný učitel a spoustu dalších, kteří bojují za proměnu vzdělávání.
My jsme vlastně na začátku, ale zato s obrovskou vírou, že spojením, kombinováním nebo tvořením leadership materiálů, u kterých mohu samostatně myslet, mluvit, měnit své názory a naučit se vést sebe, i ostatní už od malého věku, dokážeme společně měnit způsob vzdělávání.
Pokud patříte mezi inovátory a máte rádi inovace a změny, rádi bychom vás pozvali do Penzionu Anička v Deštném v Orlických horách, abyste si mohli leadership vzdělávání a materiály vyzkoušet sami na sobě. Nic není víc než vlastní prožitek. Uvidíte v praxi celý systém, budete ho držet v rukou, vyzkoušíte si ho v roli studenta, učitele, i podnikatele v češtině, v angličtině, v matematice, ve španělštině. Uvidíte i děti a studenty v akci. Jsou a vždy byly spolutvůrci.
Máme místo ale jen pro 10 z vás. Dalších 20 pedagogů a inovátorů jsem pozvala osobně. Celá akce, včetně jídla a ubytování, je pro vás zdarma a bude se konat v březnu od pátečního večera do neděle do rána, ve dnech 24. – 26.3. 2023. Bude pro vás připraveno pohoštění, ubytování, skvělé jídlo a pití. Můžete přijet od pátku do neděle nebo pouze v sobotu na celý den. Budete mít možnost kritizovat, dávat otevřeně zpětnou vazbu, nebo naopak přicházet s dalšími nápady. Máte zájem držet vzdělávání ve svých rukou? Napište mi na sarka@aspintoa.com.
