Z extrému do extrému
Je mi 43 let a s angličtinou jsem začala již v šesté třídě základní školy. Rok předtím jsem stihla ruštinu, a pak se školství zbláznilo a najednou byla angličtina to jediné, co všechny zajímalo. No a učitelé a učitelky, do té doby ruštinářky a němčinářky, otevřely učebnice pro samouky a začaly se učit angličtinu, aby vyhověly systému a mohly být alespoň pár lekcí před svými žáky. Postkomunistická doba a násilné tlačení ruštiny do lidí bylo najednou a konečně zrušeno. A nastal druhý extrém. Jdeme všichni do angličtiny. Západ se nám otvírá!
Dnes, o zhruba 32 let později, máme možnosti nepřeberného množství cizích jazyků. Ale pojďme si říct pravdu. Opravdu máme? A jak je využíváme? Jak vypadá dnešní jazyková vybavenost v našich mateřských a základních školách? Máme možnosti a otevřený přístup k jazykům a nebo jsme se neposunuli vůbec nikam? Soukromě se mohu učit jakýkoliv jazyk. Ale jak to vypadá v našem vzdělávácím systému?
Chaos začíná už v mateřské škole
Jazykové vzdělávání v mateřských školách zahrnuté není. “Podporujeme ho”, řekne vám školní inspekce a vláda. Ale tam končí. Nic v papírech nemá. Takže rodiče a mateřské školy si zajišťují jazykové vzdělávání samostatně. Tu kroužek, tu jazyková škola, tu učitelka v Mš, nebo sami rodiče. A chaos začíná. Někdo umí skvěle, někdo neumí nic. Některé děti jsou v angličtině jako doma a berou ji jako přirozenou součást života a některé děti se na dovolených diví, jak to ten pán divně mluví. Výsledkem pro nás je, že jazykové vzdělávání není v tomto věku prioritou pro naši zemi.
A pojďme se podívat dál, na základní školy. Cizí jazyk je v osnovách od 3.tříd a školy mají možnost začít s ním už v první třídě, což se na spoustě míst sice děje, ale chaos se tím opět zvětšuje. I my jsme součástí toho chaosu. V dobré víře, protože z vlastní zkušenosti i vědeckých studiích víme, jak je důležité obklopit se cizím jazykem od útlého věku a užívat si v něm komunikaci a prožívat radost a hru v mini konverzacích.
A tak je u nás v republice normou, že na základní škole se všechny děti sejdou. Někdo má angličtinu už tři roky, někdo vůbec netuší, o čem se to mluví. V jedné škole začínají hromadně od první třídy, v druhé škole naskočí do cizího jazyka až v té třetí. Děti dostanou učebnice a učitel má přesné osnovy, kam má za rok s dětmi dojít. A k tomu všemu chaosu, se během 1. – 9.tříd u dětí třeba na angličtinu vystřídá klidně 5 učitelů. Což o to? To by tolik nevadilo. V zahraničí se také setkáváte s různými lidmi. Ale tady „táhnete“ třídu většinou s 15 dětmi. Jenže než si vybudujte vztah s dětmi, než poznáte, kdo co potřebuje, než stihnete vybudovat důvěru, už je zase opouštíte a necháváte v tom děti samotné. Však on se k nim zase někdo najde.
Na středních školách se nejvíc řeší zájmena
A když pak dělají zkoušky na střední školy, víte, na co si tam učitelé nejvíc stěžují? Že v prváku opět začínají nanovo a nejvíc loví zájmena a základní slovesa. Opět chybí podchycené základy a děti, vlastně teď už studenty, to už nebaví. Jsou totiž mezi nimi i ty, kteří začaly už od mateřské školy. A tak se opět chodí rozvíjet někam jinam, do jazykové školy, protože jinak stojí.
Chce to změnu pro děti i učitele
Jak to dokážeme změnit? Uceleným systémem jazykového vzdělávání, který začíná už od mateřské školy. Uceleným systémem nejen pro děti, ale i pro učitele, kteří mají chuť vzdělávat se a pracovat na sobě. Díky angličtině (a jiným jazykům) jsme součástí světa a jen nekoukáme, že ostatní o naší zemi rozhodují bez nás. Každý leader jednou začínal ve školce. Vzdělávání je o radosti, je o nás, je o rodině. A škola byla kdysi váženým místem, kde pan učitel byl nejvzdělanějším v celé obci.
Pamatujete na film, který všichni milujeme? Krakonoš a lyžníci, pan učitel a třída plná vykulených dětí. Svoboda ve vzdělávání, propojená s reálnými situacemi. Škola byla součástí života. A kde je teď, ptám se já? Je přesně taková, jací jsou lidé v ní. Síla osobnosti, síla vědění. Ale v dnešní době už nemusíme spoléhat jen na jednoho učitele. Můžeme se vzdělávat od stovky lidí z celého světa, jen je k tomu potřeba většinou ta angličtina. Jak může být Česko světové? Jak můžeme ukázat, co v našich lidech, firmách a školách je?
Jak se můžeme vzdělávat od lidí z celého světa a pomoci tak dětem připravit se na budoucnost, která je čeká? Je čeština důležitá? Ano, je! Ale bez angličtiny se světem moc nekomunikujeme. Jezdíme se dívat do Finska a dalších zemí, jak tam skvěle učí a my jsme za nimi. Opravdu? Nebo jen děláme tu neviditelnou práci v tichosti a neumíme prodat a komunikovat, co se nám daří?
Bez sebevědomých učitelů nemohou být sebevědomé děti.
A my rodiče se můžeme snažit, jak chceme, pokud ale nefungujeme dohromady, nic nezmůžeme. Děti tráví ve školách spoustu hodin, a pokud chytnou učitele, který je ponižuje (a bohužel se to stále děje), sebevědomí v dětech zašlape. Dokážeme rozmluvit naše děti i školy? Ano, jen ne díky učebnicím a opakováním odpovědí. Konverzace totiž vzniká mezi dvěma lidmi, se zajímavými otázkami a odpověďmi. A to se ve školách moc neděje. Víme to, protože jsme jejich součástí už 20 let. A nasloucháme dětem a učitelům, co je trápí a v čem se potřebují zlepšit. Ano, obě strany. Děti i učitelé. Proto jsme vyvinuli ASPINTOA® systém, který spojuje jednotlivé třídy a úrovně.
Odvaha vést, ne následovat
A proto jsme šli do akce. Ne do další studie a papírování. Ale do programů a produktů, které dokážou rozmluvit a otočit vzdělávání do her a zábavy. Vzpomeňte si na sebe, když jste byli malé děti? Jak jste se učili češtinu nebo slovenštinu? Poslouchali jste, mlčeli, sem tam zkusili slovo, pak slovní spojení. A pak otázky. A ty našim dětem chybí. Neučili jste se češtinu, to přišlo až na základní škole, komunikovali jste v češtině. Byli jste ale jazykem obklopeni a používali jste ho s chybami a sebevědomím. Podívejme se společně, co nefunguje. Stačí to otočit a zázrak se stane.
Co podle vás nefunguje a jak to můžeme otočit společně? Napište nám, zajímají nás vaše zkušenosti a nové vize.